Thom Markham je specialistou na projektovou výuku, s dlouholetou zkušeností v roli učitele na amerických středních školách a autorem několika knih. V současnosti vede 2 organizace touto problematikou se zabývající – PBL Global (další vzdělávání učitelů) a ZSchool.org (podpora žáků při realizaci inovativních forem učení). Jeho nejnovější příspěvek na blogu kalifornského portálu KQED News MindShift je značně inspirativní [1].
„Když sledujete samostatnou skupinu žáků vášnivě diskutujících, vyhledávajících zdroje na internetu, prezentujících řešení problému v rámci projektu nebo reagujících na otevřenou otázku, možná se sami sebe ptáte, co se to děje? Je to vůbec učení?“
Dříve to bylo mnohem snadnější. Výuka měla známé formy – výklad, zápis do sešitu, zkoušení, písemky. Kvůli tomu existoval jakýsi sdílený mentální model toho, jak má učení vypadat. Předpokládalo se, že jednotlivci se učí samostatně v prostředí, v němž dochází k přenosu vhodně zabalených informací do mozku, kde se přetvářejí na znalosti a formují myšlení.
Jenže, co dnes? Informace jsou všude, takže je nesnadné je uzavřít do balíku, spolupráce a spojení je běžnou součástí života, soustavná komunikace je normální. Kdykoli vezmete do ruky svůj chytrý mobil, stanete se součástí globálního mozku a nepřestáváte žasnout, co všechno je možné. Ještě nikdy v historii lidstva se nestalo, aby se tolik lidí společně učilo.
Není pochyb o tom, že model výuky založené na předávání hotových poznatků žákům je překonaný. Ukazuje se, že potřebná transformace vzdělávání v nelineárně se vyvíjejícím různorodém světě plném kulturních konfliktů bude hodně obtížná. Úspěch je nemyslitelný bez nového pojetí, které se neobejde bez vnímání sociálních souvislostí naší existence. Thom, jako psycholog původem, sleduje 3 hlavní charakteristiky těchto sociálních souvislostí:
Vzdělávání se ubírá mnohými cestami, využívá různé strategie i metodické postupy, má odlišné výstupy. To znamená, že může mít různé podoby a ovlivňuje ho velké množství neznámých. Určit, které postupy jsou správné, je poměrně obtížné. Thom navrhuje 6 způsobů, jak s pomocí empatie transformovat přípravu žáků na život tak, aby se zvýšila naděje na vyřešení největších současných globálních problémů:
Thom se plně věnuje podpoře projektově orientované výuky (PBL) založené na objevování (kladení otázek). V jeho pojetí jde PBL nad rámec ojedinělých samostatných projektů realizovaných mimo běžnou výuku (In PBL, the Problem is the Project). Tvrdí, že úspěšné PBL nelze dělat jen jako jednu z více aplikovaných výukových metod. Je třeba, aby za ním byla jednotná vize celé organizace (školy) s cílem revolučním způsobem změnit zavedené postupy a transformovat komplexně celou výuku (Treat PBL as a Start Up, Not a Teaching Method). Ojedinělé pokusy velmi často končí neúspěchem a návratem k tradičním osvědčeným postupům.
Dr. Thom Markham, President of Global Redesigns Discusses the Future of Science Education
Na závěr budu Thoma Markhama citovat doslova:
„Myslím, že je čas propojit nejnovější výsledky vědy s rychlým vývojem světa a na základě toho upravit náš přístup ke vzdělávání. Je čas jednat na základě pochopení, že znalosti proudí všude kolem i skrze žáky a nejsou jim jen předávány hotové. Asi nejdůležitější vlastností je v těchto podmínkách otevřenost. Zároveň to znamená, že pro dohlednou budoucnost je empatie vlastně totéž co učení.“[1]
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.