Jak se stát expertem?

Anotace

Tradičně vnímáme experta jako někoho, kdo má dlouhodobou úspěšnou praxi. Mistrem se typicky stává ten, kdo dlouhá léta vykonává určitou činnost, takže ví přesně, co a jak má dělat. Vědecký základ porozumění principu jeho vzniku dal v 90. letech minulého století původem švédský psycholog Anders Ericsson, který zkoumal přípravu muzikantů na berlínské akademii a dospěl k závěru, že k virtuozitě nelze dospět jinak než minimálně 10 tisíci hodinami cvičení [1]. Ti nejlepší žáci AMU, kteří začínají hrát v předškolním věku, tak mohou virtuozity, trénují-li alespoň 2 hodiny denně, dosáhnout ve 20.

Ericssonových 10 tisíc hodin velmi zpopularizoval Malcolm Gladwell ve své knize Outliers z roku 2008. Od té doby převládal názor, že skutečným odborníkem se nemůže stát nikdo, kdo ve svém oboru neodpracuje podobně dlouhý čas. Ukazuje se ale, že to v současném rychle se vyvíjejícím světě již tak úplně neplatí. Vznikají nové obory, v nichž se uplatňují ještě nevyzkoušené postupy, které dosud nejsou zažité, a tak k mistrovství v nich vůbec nelze dospět dlouhou praxí. Je třeba umět něco jiného [2].

Co je to, blíže pochopíme, podíváme-li se na nějaký příklad. Tak třeba Edison a žárovka. Již před ním se stejným nápadem přišla celá řada vynálezců. Edison ale dokázal její funkci významně zdokonalit. Stalo se tak po roce nepřetržitých experimentů s různými materiály. Jak známo, v případě Edisona nezůstalo jen u žárovky. Vynalezl i mnoho dalších věcí. Dnes bychom ho mohli považovat za předchůdce podobně úspěšných současníků, jako je Elon Musk, Jeff Bezos nebo Mark Zuckerberg.

To, co všechny tyto úspěšné inovátory spojuje, je cílevědomé experimentování. Dokázali vybudovat úspěšné „továrny na objevy“. Jeff Bezos to v nedávném interview popisuje takto: „Náš úspěch v Amazonu je závislý na tom, kolik experimentů uděláme za rok, za měsíc, za týden, každý den.“ [2] Podobně Mark Zuckerberg: „Jedna z věcí, na níž jsem opravdu hrdý a která je pro náš úspěch klíčová, je naše testování. V každém okamžiku běží ne jeden, ale možná až 10 tisíc Facebooků.“ [2] (Provádějí ve velkém A/B testování v běžném provozu.) Bezos a Zuckerberg přitom neříkají, že experimentování je jen jednou jejich strategií. Nikoli, je jejich jedinou strategií.

Vypadá to, že jsou oblasti, v nichž bude třeba pravidlo 10 tisíc hodin praxe pozměnit na 10 tisíc experimentů. Dlouhodobé cílevědomé praktikování nějaké činnosti je přínosem jen tam, kde se podmínky pro její realizaci mění jen velmi pomalu. Zcela jistě to neplatí třeba o současném podnikání v rámci technického pokroku.

Experimentování je typickým postupem, který praktikují nejen vědci a vynálezci, ale každý, kdo se chce v současném světě uplatnit. Základní potřebnou kompetencí je tvořivé myšlení a vytrvalost. Je totiž docela jisté, že ne každý nápad se ujme. Rozdíl mezi úspěšným a neúspěšným inovátorem často není ve schopnostech, ale jen v množství realizovaných experimentů.

Samozřejmě je třeba přemýšlet nad tím, jakou šanci má nejnovější nápad na úspěch a kolik času a zdrojů jeho realizace vyžaduje. V některých případech je možná rozumné to vzdát předem. Vězte ale, že dopředu nikdy jistotu mít nebudete. Pohybujeme se v komplexním světě se známkami chaosu všude kolem nás. To je prostředí, v němž nelze předem vysledovat všechny souvislosti ani odhadnout možný dopad navržené inovace.

Obecně by mělo platit, že čím více experimentů uděláte, tím bude jejich kvalita vyšší. Pak je skoro jisté, že se při dostatečné vytrvalosti jednoho dne dočkáte takového úspěchu, který zastíní všechny předchozí neúspěchy a strádání.

Ještě s jednou klíčovou kompetencí se cílevědomé experimentování spojuje. U nás běžně používané Evropské doporučení mu říká „smysl pro iniciativu a podnikavost“. Svět se zkrátka mění. Nelze si nevšimnout, že to ovlivňuje i výukové cíle. Další důvod k tomu, dát se do tvoření a experimentování i ve výuce.