Do nedávna jsme se pokoušeli zjednodušovat a všechny naše současné žáky označovat pojmem „síťová generace“ (Síťová generace podle Tapscotta). Už to ale není možné. Vlastnosti dětí, které vyrůstaly se stolním počítačem připojeným k internetu ve svém pokoji, se od těch, které si počítač nosí stále sebou, začínají výrazně lišit. My učitelé je nutně potřebujeme znát, máme-li být schopni tyto děti pozitivně ovlivňovat. Bohužel panuje dost velká nejednotnost v pojmech a datech. S určitým zjednodušením lze říci, že první tzv. „síťovou“ generaci narozenou v 80. letech 20. st. lze ztotožnit s generací Y (později též označovanou jako mileniálové), po níž následuje generace Z, která byla zpočátku nazývána pro změnu iGenerací (Přichází nová iGenerace), ale můžete se setkat i s jiným označením (Generation C, App Generation).
Podle analýzy agentury Bloomberg [1] založené na datech UN World Population Prospects počet příslušníků generace Z (zde pracují s narozenými od 2001) v celosvětovém měřítku příští rok překoná generaci Y (1980–2000). Neplatí to samozřejmě všude, počet dětí je celkově větší v rozvojových zemích. Další otázkou je, zda všechny mají vlastnosti odpovídající generaci Z. Nemá ale smysl se zabývat detaily. Je jisté, že většina našich náctiletých do generace Z patří. A tak je pro nás důležité vědět, jací jsou – čím se generace Z odlišuje od generace Y.
Detailně se těmto rozdílům věnuje marketingová studie Marcie Merriman agentury Ernst & Young [2], která obsahuje následující základní přehled:
Generace Y | Generace Z |
sebestřední | sebevědomí |
umocnění | vytrvalí |
idealističtí | realističtí |
kreativní | inovativní |
závislí | samostatní |
Marcie Merriman vysvětluje souvislosti tím, že generace Z již nepoznala svět před 11. zářím, a proto je pro ni prudce se měnící svět plný různých (online) hrozeb vyžadující realistický přístup a inovativní myšlení samozřejmostí.
Příslušníci generace Y i Z jsou si vědomi problémů, které před nimi stojí. Předpokládají, že pro ně nebude snadné najít uplatnění (v souvislosti s nástupem průmyslu 4.0), ale při tom všem se ukazuje, že většina z nich je přesvědčena, že se budou mít lépe než jejich rodiče. To platí zejména pro rozvojový svět (Čína, Indie). Generace Z je jako celek dokonce ještě o poznání optimističtější než generace Y [3].
Jednou ze zásadních změn je chování rodičů. Zatímco u generace Y byla typickým chováním ochrana před nevhodnými (online) vlivy, která zvyšovala problémy jejích příslušníků při pozdější snaze o osamostatnění, rodiče generace Z jsou si většinou již vědomi faktu, že snaha o izolaci dětí je jen iluzorní. Typicky se je proto snaží na obtíže systematicky připravovat [1]. V tom by samozřejmě měli být ve shodě se školou. Důsledkem je zřetelně zodpovědnější přístup generace Z k budování vlastní digitální stopy.
Jiným zajímavým na školství orientovaným zdrojem informací o generaci Z je nedávno publikovaný průzkum firmy Pearson [4]. Podle něj klade generace Z velký důraz na formální vzdělání a váží si práce učitele (pro obě generace jsou učitelé dokonce důležitější pro osobní rozvoj než rodiče). Podle všeho si začíná uvědomovat, že je poznávání pod vedením zkušeného lektora mnohem účinnější než samostudium volně dostupných materiálů či kurzů, které preferovala generace Y. (Pozor, Pearson je jedním z největších prodejců učebních materiálů a placených kurzů.) Neznamená to však, že je jim volně dostupná (neformální) výuka cizí. Naopak, učit se pomocí technologií je pro generaci Z již naprostou samozřejmostí. Uvědomují si ale, že pro další růst potřebují též oporu formálního vzdělávání. K hlavním závěrům průzkumu patří:
How Generation Z Will Change The World According To Experts | TIME
Na závěr se obrátíme k nám již dobře známé profesorce MIT Sherry Turkle a k jejímu rozhovoru pro New York Times v souvislosti s její poslední knihou Reclaiming Conversation [5]. Je přesvědčena, že si generace Z začíná uvědomovat, že ji všechny ty přístroje, které s sebou nosí, ve skutečnosti připravují o pozornost ze strany rodičů, a nejen jich. Doslova říká:
„Současná generace prožila značně neuspokojivé dětství, a určitě své přístroje nevnímá s nadšením, vidí v nich zdroj možné deprivace. Začínáme pozorovat snahu lidí vydat se na cestu k dobře strávenému času“ (digital wellbeing), tedy k nepodceňování významu přímé konverzace. Týká se to i firem a korporací, které se začínají zabývat nápravou škod, které napáchala jejich dosavadní orientace na boj o nepřetržitý zájem uživatelů (viz Dobře strávený čas podle Tristana Harrise).
Ale pozor, snaha podpořit přímou konverzaci plošným zákazem mobilních přístrojů ve školách může být vysloveně kontraproduktivní v situaci, kdy žáci tento krok nepochopí a nepřijmou.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.