5 největších výzev školství podle CoSN

Anotace

Americké Consortium for School Networking je organizace, k níž se obracíme poměrně často (CoSN). Nejvíce asi v souvislosti s každoročním Horizon Reportem. Troufám si hádat, že nedávná zpráva Driving K-12 Innovation: 2019 Hurdles postavená na zkušenostech 111 vedoucích představitelů školství a zabývající se překážkami při aplikaci vzdělávacích technologií není nic jiného než přípravou na letošní Horizon, který pro K-12 (MŠ, ZŠ, SŠ) vyjde opět v létě. Podívejme se na 5 nejzávažnějších problémů, jak je shrnují závěry této zprávy. Vezmeme to od nejmenších k největším [1]:

1. Technologie a budoucnost práce Umělá inteligence, robotika a hluboké učení jsou, kromě jiných, těmi technologiemi, které mají významný vliv na myšlení lidí, učí se, žijí a pracují. V důsledku toho musí vzdělavatelé přehodnotit své představy o tom, jaký budou mít v příštích letech technologie vliv na výuku i samotné učení. Digitální gramotnost se ukazuje být kritickou podmínkou kvalifikace na pracovním trhu. Digitální občanství je též důležité. Žáci musí umět se v digitálním světě chovat eticky a žít zodpovědně.
2. Další vzdělávání učitelů Klíčovou podmínkou úspěšných inovací s využitím technologií je příprava učitelů. Ukazuje se, že tradiční postupy (zavádění shora dolů, stejný postup pro všechny, sedět a poslouchat) mají velmi malý dopad. Jedině personalizované metody propojené s praxí mohou učitelům pomoci na jejich cestě k celoživotnímu učení a soustavnému zvyšování odborných schopností.
3. Propast mezi technologiemi a pedagogikou Rychlý rozvoj technologií vyvolává tlak na pedagogy, aby modifikovali svůj přístup k výuce. Jsou-li digitální nástroje zaváděny bez zohlednění dialektického vztahu mezi výzkumem a pedagogikou, nebo bez správně načasované přípravy učitelů, může to být jen ztrátou času, úsilí i investic a zmařená možnost pro žáky učit se v digitálním světě.
4. Digitální rovnost Rovný přístup k vysokorychlostnímu internetu, digitálním nástrojům, výukovým materiálům a inovativním postupům, to vše je předmětem stále většího zájmu vzdělávací politiky. Příležitost učit se v digitálním světe může být ovlivněna socioekonomickým statusem, bydlištěm, rasou, pohlavím či nějakým hendikepem. Případné nerovnosti je třeba vyrovnávat.
5. Nastavování a udržení inovací Na mnoha místech chybí zájem, vlastní vize i potřeba přenášet inovativní využití technologií z několika málo tříd k plošnému nasazení v rámci celé školy, obvodu, státu. Institucionalizace inovačních postupů vyžaduje systematický přístup, soustavnost a průběžnou identifikaci efektivity pro potřeby řízení a udržitelnosti.

Na webináři, který CoSN v souvislosti se zveřejněním zprávy zorganizovalo, Tony Inglese, vedoucí představitel školského obvodu Batavia v Illinois, řekl: „V minulosti se školství soustředilo na efektivitu, a žáci často ztráceli cestu, protože vzdělávací postupy nenaplňovaly jejich potřeby. Nyní mohou být díky technologiím tyto potřeby mnohem více zohledňovány a personalizované učení může být přizpůsobeno všem.“ [2]