Pedagogika digitální diskuze

Minule již zmíněný výzkumník ICLE Eric Sheninger je bývalým ředitelem střední školy v americkém státě New York. Jako na ředitele jsme na něj v minulosti narazili již dvakrát. Podobně jako George Couros v kanadské Atlantě se díky své cenami ověnčené kariéře propracoval až do pozice, v níž pomáhá jiným nastartovat proměnu školy směrem k naplňování budoucích potřeb žáků. Je přitom zřetelně technologicky orientován.

Rámec relevance výuky posunul směrem k aktivnímu tvořivému využití technologií. Smysl jeho práce nejlépe vystihuje jeho sedm pilířů vedení digitální školy [3]. Na prvním místě má komunikaci. Ředitelům radí jít nad rámec běžných informačních kanálů a otevřít komunikaci se všemi zájemci (včetně mimoškolní komunity) prostřednictvím všech volně dostupných nástrojů – zvláště sociálních sítí.

To by asi ani nebylo nic moc překvapivého. Mě mnohem více zaujal komunikaci s žáky věnovaný Ericův příspěvek v jeho blogu A Principal's Reflections nazvaný The Pedagogy of Digital Discussion [4]. Stejně jako u Rámce relevance výuky i zde tradiční pohled na komunikaci odehrávající se během výuky ve třídě obohacuje o digitální rozměr. Určitě stojí za bližší seznámení.

Eric vychází z kategorizace výukové komunikace Todda Finleyho publikované v Edutopia [5]. Nejprve shrnuje základní rady učitelům, které se týkají komunikace:

• Vytvářejte příležitosti ke komunikaci.
• Umožněte diskutujícím, aby se fyzicky setkali.
• Ptejte se na věci, které nemají jednoznačnou odpověď (nebo není žákům známa).
• Podněcujte žáky, aby mluvili se spolužáky (vrstevníky).
• Veďte žáky k ověřování odpovědí.
• Střídejte typy otázek.

Přehled některých forem komunikace je v následující tabulce:

Eric se ovšem s tradičními poznatky pedagogické vědy nespokojuje a přidává technologický rozměr, s jehož pomocí se možnosti komunikace v rámci výuky značně rozšiřují.

Digitální diskuze dokáže zvýšit zájem žáků, takže dojde k jejich mnohem většímu zapojení do řešení probírané problematiky. Může posílit konverzaci a dostat ji na vyšší úroveň co do interaktivity a schopnosti vyjádřit se. Vhodně nasměrovaná digitální diskuze může mít takovéto vlastnosti:

• umožňuje reagovat kreativně (video, obrázky, odkazy na online zdroje);
• vede k otevřenosti;
• dovoluje se ptát a odpovídat více žákům;
• je přijatelnější pro stydlivé a introvertní žáky;
• může rozšířit konverzaci mimo třídu a čas ve škole strávený;
• dává příležitost zapojit i lidi z mimoškolního prostředí;
• může ukázat rodičům (a nejen jim), co se ve škole děje;
• buduje kulturu pochopení a zodpovědnosti;
• zvyšuje míru porozumění probírané tématice.

Učitel, který se chce se svými žáky do digitální diskuze pustit (typicky s vybavením 1:1 formou BYOD), potřebuje kromě metodického záměru též určité znalosti vhodných použitelných nástrojů. Nejstarším, a dnes už asi překonaným řešením jsou různé hlasovací systémy (clickers) dodávané typicky k interaktivním tabulím. V době chytrých mobilních telefonů se ale spíše uplatní různé aplikace pracující s připojením do internetu. Klasikou je Socrative, dnes asi nejznámější je i u nás oblíbený Kahoot.

Eric, kromě běžných nástrojů G Suite, doporučuje Mentimeter, GoSoapBox, Tozzl a Padlet. Též připomíná, že použitelné nástroje na podporu digitální diskuze jsou běžnou součástí systémů řízení výuky – např. Google Classroom, Microsoft Teams, Moodle, Schoology, Edmodo).

Při zkoumání možností digitální diskuze nezapomeňte na existenci metodiky zpětného kanálu (back channel), která stojí na vtažení žáků vybavených 1:1 do průběžného komentování toho, co se ve výuce děje. Je-li použita vhodným způsobem, dokáže výrazně aktivizovat i ty žáky, kteří jinak mají o dění ve škole jen nepatrný zájem.

Schools that work for kids | Eric Sheninger | TEDxBurnsvilleED