 |
| Autor: macrovector, freepik.com |
Jak budeme učit online?
Patrně nebylo otázky, kterou bychom si po uzavření škol kladli častěji. V článku na Spomocníkovi, na webináři Metodického portálu RVP.CZ nebo v rámci akce Jak učit online Virtuálního Digicentra Elixíru do škol jsme se při její odpovědi zaměřovali převážně na aplikaci zásad online pedagogiky.
Po třech týdnech si většina z nás svůj online způsob postupně našla (jak moc se kdo držel těchto zásad, ponechme nyní stranou) a čím dál víc jsme si začali klást jinou otázku, jak snížit přetížení našich žáků (a nakonec i nás samotných) po stránce obsahové i technologické. Najednou nám došlo, že po období zahlcení musí nutně přijít období zpomalení.
Na posledním webináři jsem od jednoho účastníka dostal otázku, zda online výuka znamená méně učiva. Odpověděl jsem „ne“. Mýlil jsem se. Odpověď však není „ano, online výuka znamená méně učiva“, správná odpověď je trochu jiná. Je to stejné, jako kdybyste se mě zeptali, zda kooperativní nebo projektová výuka znamená méně učiva. A co frontální výuka? Znamená ta méně učiva?
Online výuka je formou, která stojí nad všemi výše uvedenými metodami. Nebo lépe, všechny je doplňuje a formuje. Proto je lepší neptat se na množství učiva v souvislosti s online výukou. Pokládejme si jiné otázky: dokáže naše online výuka připravit žáky na jejich uplatnění ve své budoucí profesi, aby v budoucnu uspěli a byli úspěšní? Myslím, že odpověď zní „ne“, pokud se na celou problematiku online vzdělávání nepodíváme trochu z jiné perspektivy.
Pojďme na okamžik změnit zaběhlá paradigmata. Pojďme na chvíli přestat učit a nechme žáky, aby učili místo nás. Dejme jim prostor a příležitost učit online.
Nechme je, aby naučili druhé (učitele, žáky, rodiče, prarodiče nebo širokou veřejnost), co umí nejlépe. Nemyslím, aby učili to, co se naučili ve škole. Mám na mysli cokoliv. Když se budou moci sami rozhodnout, co budou učit, bude to něco, co mají ze školy? Pokud ano, bude to mít ještě jiný dopad. Nastaví tím totiž pomyslné zrcadlo svým učitelům.
Představme si, že bychom zvolili duben Měsícem studentského vzdělávání. Ne, tohle není apríl.
Zadání by bylo následující:
Vytvořte online kurz, ve kterém naučíte druhé, co umíte nejlépe. Postupujte pomocí uvedených kroků a využijte některé z následujících přístupů níže:
Na celý měsíc necháme učit žáky, a co potom budeme dělat my? Jaké budou naše role?
Staneme se odbornými konzultanty a mentory, kteří žákům pomohou s formou, zásadami online vzdělávání, technickým zpracováním a možná i samotným obsahem jejich online výuky. Určitě se přitom něco naučíme i my.
Dokonce bychom mohli vytvořit celé konzultantské týmy učitelů. V takovém týmu najdou své uplatnění učitelé jazyků, humanitních, přírodovědných či odborných předmětů, a v neposlední řadě také učitelé ICT. Všichni mohou navzájem spolupracovat.
A našim žákům můžeme také pomoci hledat a najít, co by mohli a chtěli učit. Můžeme s nimi objevovat oblasti, ve kterých jsou dobří, případně jim dodat odvahy, pokud si nebudou jistí tématem, nebo dokonce sami sebou.
Tohle je ve skutečnosti ten nejdůležitější a nejobtížnější úkol, který před námi učiteli v naší nové roli stojí. A nejen během Měsíce studentského vzdělávání.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
