Do okruhu našich inspirátorů nepochybně patří americké sdružení vzdělávající učitele EdTechTeacher. Pracuje tam hned několik nám známých osobností – Justin Reich, Beth Holland, Richard Byrne. Dnes přidáme ještě Toma Driscolla, který je jinak vedoucím odboru digitálního vzdělávání obvodu Bristol Warren Regional School District z Rhode Islandu. V podání sdružení EdTechTeacher dostává pojem personalizace zřetelnější podobu.
Tom zakládá personalizaci na filozofii mastery learningu (často se používá též označení Proficiency Based Learning), kterou úzce propojuje s výukou orientovanou na kompetence (Competency Based Learning) [1]. Řekl bych, že se asi budeme muset rozhodnout, které označení používat. Odborná literatura je, jak už to tak bývá, nejednotná. Vždy je třeba brát v úvahu zrovna použitou definici. Tom pracuje se specifikací CBL od Aurora Institute, s níž jsme již měli příležitost se seznámit (Jak vypadá na kompetence orientovaná výuka?):
V prostředí CBL existuje sdílené porozumění, jaké znalosti a dovednosti by každý žák měl mít. Pojem kompetence může mít v různém kontextu odlišný význam. Mohou to být jasně definované kognitivní osobní cíle určené standardy (učivem), ale též nekognitivní (měkké) schopnosti potřebné pro život ve 21. st. Cíle má každý žák definovány prostřednictvím přehledné tabulky (v rámci LMS vždy existuje celkový přehled). Podle ní postupuje a plní je – některé přímo online, jiné jinak a výsledky vkládá do systému.
Cíle jsou neměnné. Proměnlivý je jen čas, který žák potřebuje k jejich dosažení. Důležitá je pomoc, které se mu při studiu dostává. Nejdůležitější její komponentou je průběžné formativní hodnocení dosažených výsledků. Skutečná personalizace však nastává teprve tehdy, když má žák možnost si na základě vlastních zájmů vybrat vlastní poznávací cesty a vlastní způsoby demonstrace toho, že dosáhl mistrovství (cíle naplnil).
Tom dále upozorňuje na několik důležitých pramenů pro studium, jak by personalizované CBL mělo vypadat, odkazuje na všeobecně známý materiál Digital Promise Competency Based Education Toolkit, a hlavně edX MOOC kurz Justina Reicha Competency-Based Education: The Why, What, and How, který je určitě tím nejlepším volně dostupným zdrojem poznatků pro každého, kdo o zavedení CBL uvažuje. Tom i Justin ukazují příklady dobré praxe, tj. obvody či školy, které již CBL s pomocí technologií úspěšně zavedly. Podívejme se na několik z nich.
Lindsay Unified Public Schools, Kalifornie
Obvod ve svých školách využívá kombinované metody výuky. Konkrétně to znamená, že pracuje s podporou LMS Empover Learning, který vede žáka po cestě kurzy, které připravují učitelé. Základem CBL je přehledná tabulka definující cíle na základě existujících standardů v rámci všech předmětů – tzv. Capacity Matrix. Smyslem je ukázat, jak jsou jednotlivé výukové aktivity provázány s cíli a hodnocením.
A Day in the Life of an Empowered Lindsay Learner
Charlotte-Mecklenburg Schools, Severní Karolína
Obvod realizuje Iniciativu (Charlotte-Mecklenburg District’s personalized learning initiative) umožňující žákům zvolit vlastní personalizovanou cestu. Možné vzdělávací cesty jsou v rámci kurzu nastaveny učitelem (např. Math Pathway Example, ELA Pathway Example). Výsledkem musí vždy být schopnost žáka demonstrovat zvládnutí cílů daných standardy (mistrovství).
I když je to, podobně jako jinde, skryto v pozadí, obvod používá LMS Canvas, který je nativně funkčně propojen s Google Suite for Education.
Getting Started with Personalized Learning
Montpelier High School, Vermont
Malá střední škola v malém městě, která se rozhodla zavést specifický systém CBL založený na sledování rozvoje 7 hlavních kompetencí (psaní, čtení, kreativita, metakognitivní schopnosti, občanská výchova, řešení problémů, komunikace) v rámci různých předmětů. Podstatou úspěchu je průběžné formativní hodnocení, které žákům poskytuje okamžitou odezvu, jak se jim daří cíle naplňovat. Celý systém funguje ve formě 8 pětitýdenních úseků vždy zakončených sumativním hodnocením podmiňujícím postup žáka dále.
Celý obvod používá systém řízení školy PowerSchool, který integruje řízení výuky (LMS) Schoology.
Montpelier High School: Why Competency-Based Education?
Crosstown High, Tennessee
Nová charterová střední škola naplňující CBL prostřednictvím projektových metod práce. Některé lekce jsou vyučovány týmově za účelem posílení interdisciplinárních souvislostí. Zavedení CBL se odehrálo pro charterové školy typickým způsobem – plán vznikl na objednávku ve společnosti reDesign, která se zabývá návrhem fungování moderních na žáka orientovaných škol. Detaily popisuje následující pracovní dokument – Crosstown High Competency and Continuum Prototypes.
Škola používá LMS Canvas.
Crosstown High: Why Competency-Based Education?
Noble High School, Maine
Velká veřejná venkovská střední škola s heterogenním uspořádáním tříd (žáci různých schopností spolu). CBL je nově zaváděný komplexní program orientovaný na žáka (Personalized Teaching and Learning at Noble High School). Jakkoli nejdůležitější je vždy kvalita výuky, největší změny transformace přinesla ve formativním hodnocení, na němž se podílejí sami žáci. Hodnocení vychází z detailně definovaných nekognitivních výukových cílů pro 21. st. – efektivní komunikace, kritické myšlení, kreativní využití zdrojů, pracovní návyky, spolupráce, sociální zodpovědnost, informované občanství (viz Noble 21st Century Learning Expectations).
Škola se orientuje na systémy a aplikace Google – LMS Google Classroom s rozšířením Kami. Velmi pozoruhodná je aktuální místní Study-From-Car Initiative škol a jiných institucí, která umožňuje připojení žákům doma internetem nedisponujícím.
Noble High School: Why Competency-Based Education?
Je třeba zdůraznit, že každý ze zde uvedených příkladů implementuje CBL trochu jinak. Nejobtížnější součástí je formativní hodnocení. Jedno takové jsme na Spomocníkovi již celkem podrobně popsali – Hodnocení v duchu Two Rivers.
Na závěr se ještě podívejme na tu nejhlubší podstatu problematiky, která za zaváděním personalizace stojí. Ve školské politice se často setkáváme s tzv. „mýtem meritokracie“ (Meritokracie a topokracie v propojeném světě), podle něhož stačí zajistit rovnocenný přístup ke vzdělání a výsledek je pak již závislý jen na osobních vlastnostech každého žáka (talent, úsilí ad.). Případný nezdar je pak jen jeho problém.
My, vzdělávací technologové, máme ve zvyku si v duchu konektivismu představovat, že stačí zajistit volnou dostupnost online vzdělávacích zdrojů (informací) a možnost spojení s kterýmkoli uživatelem sítě. To je sice podmínka pro snižování nerovností nutná, ale nikoli dostatečná. Realita je trochu složitější. Každý žák přichází do školy ovlivňován svým okolím. Má odlišnou míru znevýhodnění, která je závislá na mnoha faktorech (socioekonomický status, rasa ad.).
Podstatou skutečné personalizace musí být přizpůsobení výuky potřebám každého žáka. Při zavádění personalizace proto nevystačíme s tím, když vytvoříme prostředí rovných příležitostí. Cílem je nastavit ho tak, aby spravedlivě zohledňovalo konkrétní situaci, v níž se žák nachází. Prakticky to znamená poskytnout znevýhodněným větší podporu, a umožnit jim tak uspět i ve ztížených podmínkách. Jednou z důležitých podmínek je sdílená zodpovědnost celé školy za úspěch každého žáka.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.