How To Teach Online, MOOC dostupný na Future Learn, se snaží vyhovět současné poptávce po změně výuky a napomoci učitelům vypořádat se se současnou situací. Zároveň se snaží, aby učitele studium příliš nezatěžovalo. Vybírá proto jen některé aspekty výuky a nepouští se do rozsáhlého vysvětlování aplikací použitelných pro výuku. Spoléhá se více na to, že učitel využije diskuse pod jednotlivými kapitolami a soustředí se spíše na teoretické základy. Ve třech týdnech nabízejí autoři (Matt Jenner, Felicity Parsisson, Monty King a Zoë Sandford) k prozkoumávání tři oblasti:
Autoři kurzu však věří, že než se člověk ponoří do toho, co vlastně chce naučit, nebo jakou technologii použije, měl by lépe pochopit, koho učí. A vlastním cílem není zařídit pro své studenty naprosto vše, ale poznat je natolik, abychom je mohli lépe výukou provázet. Kromě obecného zřetele k věku, stupni vzdělávání a úrovně si máme všímat i toho, kdo jim s výukou pomáhá, jaké přístroje používají a s jakými digitálními dovednostmi, ale také jak vypadá jejich prostředí, kde se učí. V neposledním případě také jejich studijních dovedností, schopností time managementu a samozřejmě vlivu přechodu do online prostoru na jejich zdraví (wellbeing).
Pak už následují první praktičtější tipy, jak bořit bariéry, které mohou při online výuce vyvstat:
Když jsme takto uvažovali, jak připravit studenty na úspěšné zvládnutí učení, můžeme začít plánovat cyklus, který bývá běžný i v klasické výuce, tzn. podle potřeb studentů vybrat zdroje a metody, navrhnout proces a nakonec reflektovat, zda se výuka povedla a co je třeba zlepšit. To vše s ohledem na požadavky školy na výukové prostředí, náš čas, už hotové materiály, synchronní výuku apod. Vzhledem k situaci je dobré spíše využívat dostupných materiálů, ať už školních, nebo OER. Varují však před dlouhými soupisy odkazů, které vedou k informačnímu přetížení. V duchu hesla „méně je více“, které se vine celým kurzem, radí zdůraznit, co je nejdůležitější, jednotlivé odkazy představit a propojit s našimi cíli.
Ve druhém týdnu se kurz snaží vypořádat s tvrzením, že online výuka je nezáživná, pasivní a zahlcená informacemi. Jak tedy zařídit takové vyučování, aby studenty co nejvíce aktivizovalo a aby se nejednalo jen o čtení, poslech a sledování videí?
Kupodivu odpověď není dána jen obsahem, ale spíš přítomností učitele, který udržuje pozitivní náboj komunikace a vyrovnává ztrátu mezilidského kontaktu tváří v tvář. Přátelsky vystupující učitel je klíčový pro udržení zájmu dětí, které musejí vědět, že je podpoří a povzbudí. Můžeme hovořit i o sobě a místě, kde se učíme, popř. natočit krátké videa o svých koníčcích, zájmech, domácích zvířátkách, a požádat studenty o stejné sdílení. [2] Je tedy na prvním místě důležité vytvořit vědomí komunity a nespěchat s výukovými cíli.
Jiná dobrá praxe spočívá v zasílání zprávy na začátku týdne, např. rozvrhu toho, co se bude během týdne dít, co už jsme zvládli a jaké překonáváme problémy. Podobně jako ve třídě pomáhá uvažovat nad strukturou a jasnými pokyny. V přehledném rozvrhu je lépe vidět, čeho mají žáci dosáhnout, kolik potřebují času a kdy si mohou dát přestávku. Jeho součástí by měly být virtuální úřední hodiny učitele, ve kterých se děti mohou na nás obrátit. Bohužel u pokynů těžko zjistíme, zda nám žáci rozumí. A i když si přečteme po sobě text několikrát, vždy se najde jiná interpretace. I s tím musíme počítat.
Samozřejmě je také potřeba vybalancovat čas online a offline a nepřehánět to se synchronním vzděláváním. Obojí má své výhody a nevýhody, na které je třeba pamatovat. Asynchronní dovoluje pracovat svým tempem, ale naráží na hranice studijních dovedností a sebedisciplíny, což přináší další otázku: jak podporovat autonomii a nezávislost.
Zpětná vazba a hodnocení bez sebe nemůžou vzájemně existovat. Vycházejme z toho, co dělá hodnocení smysluplným a konstruktivním v běžné výuce, a jestliže si odpovíme, že potřebujeme monitorovat pokrok, učit podle dosažených výsledků a pomoci studentům posoudit jejich učení a stanovení cílů, pak stačí tyto myšlenky přenést do online prostoru.
Autoři samozřejmě nemohou doporučit jeden konkrétní postup, protože učitelé učí v různých prostředích, na různých platformách, podle kritérií svých škol. Co však můžeme, je klást žáka do centra své výuky a vždy se ptát, jak hodnocení ovlivní nás jako učitele. Pak budeme také při vlastní reflexi uvažovat o tom, co nás v tomto období obohatilo, co jsme se naučili, čeho se budeme držet a jak budeme integrovat nové přístupy a nástroje do svého budoucího vyučování.
Zpětnou vazbou však míníme také méně formální, okamžitou zpětnou vazbu, která ovšem v podobě online vyžaduje více našeho času. Nemusíme se ale omezovat jen na text, ale může to být třeba i nahrávka nebo krátké video. V konkrétních tipech pak najdeme odkazy na využití Kahootu, Google dokumentů, podcastů a dalších.
Zejména jsem se ujistila, že některé mé kroky jsou správné, např. redukce učiva, udržování pozitivní nálady apod. U jiných tipů jsem najednou viděla, že jsou odpovědí na mé problémy. To se týká např. přihlašování žáků do tříd v Quizletu. Problémům by se dalo předejít, kdybych dopředu připravila screenshoty, které by dětem přihlašování zpřehlednily. Více jsem začala přemýšlet na zpřehledněním rozvrhů, navazováním vztahů, popisem toho, co dělám, zjišťováním zpětné vazby na různé části mého učení a diferenciací učiva.
V průběhu měsíce, kdy vyučujeme online, se zdá, že k některým závěrům docházíme pokusem-omylem. Zatímco na začátku jsme hledali cesty, nyní se mnohem více začínáme zabývat zpětnou vazbou od rodičů a didaktickými přístupy. Proto se už nad některými radami usmíváme. A vlastně nemáme v současnosti tolik času, abychom podrobně všechno pročítali, což uznávají i sami autoři kurzu. Nicméně možná zvědomění některých postupů by mohlo vést k tomu, že se ve své online výuce budeme cítit profesionálněji.
*
Článek byl finančně podpořen a vytvořen v rámci spolupráce Spomocníka na kampani Gramotnosti.pro život – Učíme v souvislostech, kterou v rámci aktivit NÚV řeší systémový projekt OP VVV Podpora práce učitelů.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.