Je stále více zřejmé, že se hybridní výuka stává standardní formou vzdělávání. Školní aktivity se přenášejí do online prostředí, v němž pokračuje celá řada učitelem iniciovaných činností. Jenže výuka online se od výuky prezenční dost liší. Liší se i tradiční pojetí mimoškolní činnosti v podobě domácích úkolů. Online prostředí dovoluje principiálně jiný způsob práce, než je samostatná domácí příprava žáka s učebnicí (Technologická transformace vzdělávání podle Prenského).
V online prostředí může žák nejen snadněji získávat informace, ale též komunikovat v případě potřeby s někým, kdo mu může poradit. Bývají to často spolužáci, logicky by to však měl být v první řadě učitel. Při prezenční výuce stačí zvednout ruku a zeptat se. Online je situace jiná. Učitel nemůže být k dispozici nepřetržitě, má též svůj vlastní život (doporučujeme si případně stanovit jen online konzultační hodiny). Pomoci při řešení tohoto problému mohou do jisté míry chatboti. Spomocník se tomuto fenoménu již věnoval, a tak dnes jen zaktualizujeme rychlý vývoj vlastností těchto technologií s využitím příspěvku [1] Erana Soroky na kanadském portálu Educational Technology s vědomím, že se jedná o propagaci nabídky startupu Cocohub, který se zabývá vzděláváním.
Project Showcase Bot | cocohub Demo
Vývoj se odpoutává od textově orientovaného rozhraní a směřuje k virtuálním humanoidním avatarům schopným v reálném čase konverzovat s využitím přirozeného jazyka. Touto cestou lze samozřejmě zajistit daleko bližší kontakt s uživatelem. Aplikace na této technologii postavené mohou plnit různé funkce.
1. Testování
Tradiční funkce pro tvorbu a zadávání otázek, kterou disponuje většina LMS. Zásadní rozdíl je právě v rozhraní. Otázky pokládá avatar, žák odpovídá přirozenou řečí. Výběrové či tvořené odpovědi jsou analyzovány, vyhodnoceny a uloženy do systému (či odeslány mailem).
2. Samořízené učení
Vzdělávání, zvláště v online prostředí, směřuje k vyšší míře osobního zapojení do výukových aktivit. Riziko ztráty orientace a motivace k práci je ze strany žáků značné. Podporu učitele či rodiče může v online prostředí nahradit osobní asistent vybavený umělou inteligencí, který vhodným způsobem přivádí žáka na cestu k činnostem, které naplňují jeho vzdělávací potřeby. Snaží se tak ovlivnit chování a výkon žáků. Může být součástí LMS nebo jen určitého online kurzu.
3. Socio-emocionální učení
Boti v podobě virtuálních avatarů mohou být užiteční i v oblasti socio-emocionálního učení. Dnešní mladí lidé jsou zvyklí mít online přátele jako součást svého herního zážitku – nebo si dokonce sami vytvářejí virtuální společníky. Jedná se o funkci, která může být ve formě gamifikace využita i jinak. Může být nastavena též tak, aby posilovala socio-emocionální učení. Je to forma, která je pro mnohé žáky velmi přitažlivá. Virtuální avataři dnes dokážou nabídnout též povzbuzení a empatii.
4. Výuka informatického myšlení
Pozoruhodnou ukázkou využití technologie Cocohub je virtuální pedagogický asistent umístěný v LMS kurzu vývoje botů na IUPUI v Indianě (Students in Artificial Intelligence course can earn a certification from Cocohub.ai). Dokáže studenty provést celým kurzem, jehož cílem je vývoj vlastního bota, a dokonce uděluje i certifikáty o úspěšném absolvování. Náznak, jak to funguje, ukazuje video výše.
5. Výuka jazyků
Virtuální asistent může pomáhat žákům naučit se vhodným způsobem používat jazyk. Nejde jen o bezchybné psaní, to zvládá kontrola pravopisu již dost dlouho, zde se jedná o asistenci při výběru správného slova. Ukázka ve formě procvičování použití správné formy slovesa je na následujícím videu, které dokumentuje spolupráci Cocohub s izraelskou firmou Global Effective Education.
6. Personalizované vzdělávání
Vývoj využití vzdělávacích technologií směřuje nezadržitelně k personalizaci. Využití umělé inteligence ukazuje, že v blízké budoucnosti bude možné, aby takový virtuální asistent znal svého klienta tak dobře, že bude schopen mu ukazovat optimální cestu k dosažení jeho maximální úrovně schopností. Cocohub není jedinou firmou, která se vývoji takové technologie věnuje.
Otázkou je, do jaké míry dokáže inteligentní výukový asistent nahradit učitele. To se ale vracíme k nám již dobře známé skutečnosti, kterou dokonale vystihuje tento bonmot: „Ten učitel, který nedokáže naučit víc než stroj, má být nahrazen a nahrazen bude.“ (Kdy dojde k technologické personalizaci výuky?) Ke skutečné personalizaci výuky však zatím bez učitele dospět nelze. Závěr je proto zřejmý – technologie musí schopnosti učitelů umocňovat, ne je nahrazovat.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
