Je předposlední březnový den, sedm hodin ráno a já stojím před Základní školou Vitae. Z našeho natáčecího miništábu, který kromě mě sestává z režisérky a kameramana, jsem tu první. V ruce držím rekvizitu – živou květinu, pomocí které se v úvodu pokusím diváky trochu vtáhnout do děje.
Touto reportáží zahajujeme sérii krátkých videí, ve kterých se snažíme ukazovat příklady dobré praxe. Přesně o to nám v DigiPořadu jde, totiž představovat školy, kde učitelé a učitelky dobře rozvíjí digitální kompetence svých žáků, a současně inspirovat ostatní učitele, aby podobné, nebo klidně tytéž aktivity vyzkoušeli na své škole také.
Nejsem tu dnes ale poprvé. Společně s Markétou Oddfish Nešlehovou, režisérkou DigiPořadu, jsme se s paní ředitelkou Ivetou Jonášovou a oběma tandemovými učitelkami Ivou Loužeckou a Anežkou Reichelovou, které projektový den povedou, již na zdejší škole před časem potkali, abychom společně vybrali vhodné téma a následně se domluvili na scénáři a dalších krocích. A tady se dostávám k tomu, jak je DigiPořad koncipován a jakou roli v něm hrají školy, ředitelé, zapojení učitelé a žáci, a jakou roli v něm hraji já.
A začnu odzadu, tj. od sebe. Přestože se pořad jmenuje DigiPořad Jaroslava Maška, není vůbec o mně. Je o žácích, učitelích, ředitelích a jejich školách a o tom, kde, kdy, jak a proč používají technologie. Já pouze pořadem provázím a kromě úvodu a závěru tu a tam okomentuji zajímavé momenty, které se v průběhu natáčení objeví. Vše je tedy bezprostřední a autentické. Jednoduše se snažím na diváky přenášet své pocity, nálady a dojmy. Nijak do organizace, plánování a vedení výuky nezasahuji, jen občas, protože mi to nedá, jdu nahlédnout žákům přes ramena a zeptat se, jak to jde, a zjistit, na čem právě pracují. O přestávce se rád dám do hovoru s učitelkami a ředitelkou či ředitelem školy, a když u nich zachytím něco důležitého, co mám pocit, že by stálo za to vyzdvihnout, udělám to, ať už prostřednictvím krátkého rozhovoru s nimi na kameru, nebo vlastním komentářem.
Stále vidím před sebou tentýž obrázek: škola je tak dobrá, jak schopný je její ředitel a jak kvalitní jsou tamní učitelé, což se hned odrazí na zdejší atmosféře ve výuce i mimo ni.
Na prvních schůzkách s učiteli a řediteli nabízíme školám 4 témata:
Pokud učitelům na škole ani jedno z těchto témat nevyhovuje, mohou přijít s digitálním tématem vlastním nebo výše uvedená mezi sebou různě kombinovat.
Nebylo tomu jinak ani v případě ZŠ Vitae. Při nabídce AI jsem zcela náhodou zmínil i aktivitu o rozmlouvání květin, kterou obě učitelky znaly a samy už nějakou dobu plánovaly se žáky realizovat. Bylo tedy rozhodnuto.
Základem byl metodický materiál pro rozvoj digitální kompetence v přírodopisu, který připravila nezisková iniciativa AI dětem. Ten obsahuje zdroje pro přípravu, lekce ve struktuře E-U-R (Evokace, Uvědomění, Reflexe) a pracovní listy. Že se z původně navržené 45minutové aktivity stane projektový den v rozsahu 6 hodin, vyplynulo tak nějak logicky samo. Čím více jste ponořeni do celého tématu, tím snáze si uvědomíte, jak široké je a že v něm nejde jen o generativní AI, ale o rozvoj mnoha dovedností (digitálních, mediálních, multimediálních) a schopností (měkkých), včetně propojení digitálních kompetencí s informatickým myšlením. A nad tím vším se nese formativní pojetí výuky, které možná není na první pohled vidět, ale bez nějž by to nebylo ono a podepsalo by se to na práci žáků a nakonec i na výsledku. [1]
Za jeden z klíčových momentů v celém projektovém dni považuji okamžik, kdy žáci a žákyně ověřovali výstupní informace z AI (názvy květin) s dalšími, na AI nezávislými informacemi poskytnutými vyhledávačem Google. Schopnost ověření správnosti a přesnosti informací od AI je jednou z nejdůležitějších digitálních kompetencí současnosti i budoucnosti. I na videu je patrné, že žáci dobře chápou důležitost onoho porovnání, respektive že kvalita datasetů může být ovlivněna tím, jak kvalitně jsou tyto datasety vytvářeny.
Že však umělá inteligence může být a zajisté i bude schopnější než člověk, který ji vytrénoval, je skutečnost, která zůstala nevyřčena a i z důvodu zacílení projektu skryta. V budoucnu však bude třeba i na to žáky připravit.
I po několika měsících od natáčení stále nepřestávám žasnout nad komplexním projektem, který obě učitelky, Iva s Anežkou, dokázaly vymyslet a se žáky zrealizovat. Nikde ovšem není napsané, že stejně komplexní musí být i vaše aktivita s generativní AI. Klidně můžete pod QR kódy místo videí s rozpohybovanými avatary skrýt infografiky se základními informacemi o květinách, ať už je žáci vyhledají přes ChatGPT, nebo jiným způsobem, a doplnit je o vygenerované AI obrázky rostlin nebo klidně o ty, které žáci nafotí. Zkrátka začněte něčím jednoduchým, klidně jen jednou AI aplikací, a postupně přidávejte další.
Jsem si jist, že rozmluvit či jinak oživit květiny ve vaší škole dokážete se žáky pomocí technologií a umělé inteligence i vy.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Tento článek je zařazen do seriálu DigiPořad.
Ostatní články seriálu: