Americký pedagog, lektor, autor několika knih a odborník na vzdělávací technologie John Spencer patří k častým zdrojům našeho poznání. Nedávno shrnul informace o takzvané projektové únavě a propojil je se stále častěji využívanou projektovou výukou. Určitě stojí za to se s jeho poznatky seznámit [1].
Snad není třeba připomínat, proč se mnohé školy snaží nasadit projektovou výuku stále více. Vývoj světa zřetelně ukazuje, že cílem vzdělávání nemají být encyklopedické znalosti, ale životně důležité kompetence, které jsou ve velké míře ovlivňovány využitím technologií. Typickým důsledkem práce na projektech je právě rozvoj vhodných kompetencí žáků. Jak uvidíme vzápětí, nic se nemá přehánět.
Práce na projektu je většinou týmová. Ta je předmětem mnoha výzkumů a existuje kolem ní mnoho teorií (například Group Development Theories). Pro účely tohoto článku vystačíme s výrazným zjednodušením, které říká, že týmová práce na projektu není lineární. Vždy lze vysledovat určité cykly a je to zpravidla tak, že největší zájem o spolupráci projevují členové týmu na začátku projektu a na konci. John formuluje tři fáze:
Formování a bouře
V této fázi týmy procházejí obdobím vzájemného poznávání, které je zakončeno bouřlivými konflikty. Tato fáze může vypadat neproduktivně, protože týmy kladou důraz spíše na vztahy než na úkoly. Díky tomu se v prvních dnech projektu často zdá, že členové odvádějí malou, nebo žádnou skutečnou práci.
Střední část
Tým toho ještě moc neudělal a nastala všeobecná únava. Krize může vést k útlumu a neúspěchu, ale možné je též přehodnocení situace a posunutí do stavu zrychlení, který je typický pro závěrečnou fázi.
Finalizace
Tým pracuje hladce s jasnými cíli a pocitem pokroku. Každý člen spolupracuje s ostatními a všichni respektují své role a odpovědnosti. Na individuální i kolektivní úrovni má většina účastníků tendenci pracovat nejrychleji, když se projekt blíží ke konci.
Únava se projevuje většinou hlavně uprostřed práce na dlouhodobých projektech. John formuluje 5 zásad na její minimalizaci:
Nastavte svá očekávání
Když plánujete výuku založenou na projektech, většinou chápete produktivitu jako konstantu. Snažíte se nastavit nejlepší možné podmínky a představujete si, že práce na projektu bude soustavná. Problémem pak je, dojde-li k rozpadu skupinové dynamiky třeba vlivem konfliktů mezi žáky nebo obav z nezdaru. Je vhodné počítat s tím, že práce na projektu bude trvat déle, než jste očekávali (plánovací omyl), a připravit na tuto skutečnost žáky.
Aplikujte tvořivé myšlení
Právě metodika tvořivého myšlení je pro práci na projektech velmi vhodná. Provází řešitele všemi fázemi práce a nenechá je ustrnout. Počáteční formování týmu a bouře otázek je dovede až návrhům řešení ve střední části projektu. Výtvory a pokusy s nimi spojené pak zřetelně odpovídají finální fázi práce na projektu, která má největší potenciál při eliminaci únavy. Typickým příkladem projektu postaveném na tvořivém myšlení je Hodina géniů.
Nastavte průběžné cíle projektu
Zvláště u delších projektů je třeba eliminovat pocit žáků, že cíl je nedosažitelný. V takovém případě je vhodné rozdělit práci do zvládnutelných fází se samostatnými hodnotitelnými cíli. Ideální je, když si žáci tyto průběžné cíle stanoví sami. V pozadí je takzvaná „hypotéza gradientu cíle“, která předpokládá, že lidé pracují usilovněji, čím jsou blíže k cíli. Je důležité každé splnění cíle odměnit kladným hodnocením.
Dělejte přestávky
Někdy se dostaví únava kvůli monotónnosti práce. Přiměřená nuda může sice podnítit kreativní myšlení, přílišná nuda však může působit proti vnitřní motivaci. Octnete-li se během práce na projektu ve vyjetých kolejích, je třeba to řešit. Přestávka je nejjednodušší způsob, je ale více možností. Každá změna může v takové situaci mít pozitivní dopad. Třeba zařazení lekce na jiné téma, změna prostředí (výlet), přerušení práce na určitý čas. Je pravděpodobné, že po návratu se dostaví obnovený pocit energie a nové nápady.
Pozor na více projektů
Není neobvyklé, že v případě plošného využití projektových forem výuky ve škole dělají žáci ve stejném okamžiku na větším počtu různých projektů. Jsou známy případy, že pak někteří z nich dokonce touží po návratu k tradičním formám frontální výuky orientované na faktické znalosti. Závěr je zřejmý. Snažte se o vyvážený přístup, při němž se ve výuce uplatňují různé metody, které jsou nasazovány primárně na základě vzdělávacích cílů, jejichž součástí jsou samozřejmě i znalosti.
Poslední rada je nabíledni. Snažte se již do samotné přípravy výukových aktivit (projektů) zapojit žáky.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
