 |
Abych lépe poznal své nové studenty a studentky, pokládám jim na našem úvodním setkání (tak říkám výuce v konkrétních předmětech) jednoduchou otázku.
„Co vás baví z technologií?“
Vedle zájmu o programování, grafiku, video, hudbu, tvorbu webu nebo sociální sítě se často objevuje odpověď: hry.
„Jaké konkrétně?“ pídím se po podrobnostech.
A tady slyším velmi často stejné odpovědi: CS, LOL, GTA, COD, Minecraft, Fortnite, World of Tanks a další.
S respektem přikyvuji a usmívám se. Dávám najevo, že vím, o čem mluví, přestože sám tyto hry nehraji, což jim okamžitě přiznám.
„A jaké hry hrajete vy, pane učiteli?“
Logická otázka, která nutně musela přijít.
„Zeldu, Animal Crossing, Forzu, PGA Tour nebo Sea of Stars.“
Někteří se smějí, jiní usmívají, a na některých vidím, jak se jim v očích zračí údiv, jako by říkali: tak tohle jsme teda nečekali.
Nevadí mi, pokud se smějí, a klidně jim prozradím, jak jsem v létě totálně propadl již zmíněnému ACNH. Teď se už smějí všichni a já také.
Povídání si o hrách a zážitcích v nich mezi učiteli a žáky je výborný způsob, jak se vzájemně trochu víc poznat a dát základ dobrému vztahu, který může být pro naši další vzájemnou spolupráci klíčový.
Nemusíte být zrovna herní experti nebo hrát nejnovější tituly. Stačí projevit zájem. A pokud videohry nehrajete, nemáte účet na Steamu ani nevlastníte XBOX, PS nebo Switch, pořád není nic ztraceno.
Říkám svým studentům a studentkám na rovinu, že LOLko nebo CSko je na mě trochu moc. Přiznám barvu, a oni jsou někdy dokonce ochotni mě vzít do týmu a udělat ze mě spodního lajnaře. Beru to pak jako velkou poctu.
A kdo ví, třeba se z vaší nevinné diskuze vyvine něco většího, herní kroužek, nebo dokonce ve škole začnete s esportem.
Od videoher se dá dojít i jinam, například k filmu. To, když jsem se zeptal svých studentů, jakou hru by mi doporučili. To ještě nevěděli, co hraji, jen to, že LOLko ani CSko nedávám. Dostal jsem dva pěkné tipy: Tetris nebo Solitaire.
Hned jsem si vzpomněl na film Tetris, který jsem zahlédl na platformě Apple TV+.
Kdybych já nebo mí studenti film viděli, mohli bychom volně navázat a dostat se například i k dalším biografickým dramatům o důležitých okamžicích ve světě technologií. Za všechny mě napadá německá minisérie s názvem Kód za miliardu dolarů (anglicky The Billion Dollar Code) o počítačových průkopnících a jejich sporu se společností Google, aby byli uznáni za vynálezce algoritmu Google Earth, která byla vysílána na platformě Netflix.
Opět nemusíte mít Apple TV+, Netflix, Disney+, HBO Max nebo SkyShowtime, abyste dokázali držet krok. Pokud se vám ovšem vaši studenti a studentky otevřou a začnou vám vyprávět o skvělých seriálech a filmech, které na nich viděli, je velmi pravděpodobné, že si je pak předplatíte také.
Napadá mě, že bych jim otázku na videohry mohl pokládat v průběhu roku častěji. Zněla by takto: „Co právě teď hrajete?“
A oni by se nakonec zeptali na totéž i mě.
Mohla by z toho vzniknout i docela pěkná úvodní aktivita s jednoduchým, ale skrytým cílem: pojďme si vzájemně vyprávět o videohrách, ať už je hrajeme, či nikoliv, abychom k sobě našli cestu.
A ti, co videohry nehrají a toto téma nezajímá? K těm musíme najít cestu jiným způsobem.
*
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
