Vzdělávání podle Katie Novak

Anotace

Katie Novak je známá americká odbornice na inkluzi ve vzdělávání, lektorka a autorka 12 knih zabývajících se související problematikou. Působí na University of Pennsylvania. Inkluzivní praxi chápe jako naplňování zásad skrytých pod heslem Universal Design for Learning (UDL). Možná bychom se měli s tímto termínem, který je běžně používán při návrhu různých produktů, seznámit trochu blíže [1].

Universal Design v původním významu je způsob návrhu životního prostředí (měst, budov, dopravních prostředků), který zohledňuje odlišné schopnosti jeho uživatelů (věk, hendikepy apod.) tak, že odstraňuje překážky, s nimiž se setkávají. Typickým příkladem je bezbariérový přístup do metra. V přeneseném smyslu je tento termín používán v daleko širším kontextu – např. při vývoji softwaru, kde se dnes běžně setkáváme třeba s možností změnit velikost písma, nechat si text přečíst apod.

Ve vzdělávání univerzální design znamená navrhovat aktivity tak, aby vyhovovaly různým schopnostem a preferencím žáků. Termín UDL zavedl harvardský profesor David H. Rose v 90. letech minulého století [2]. V zásadě znamená opustit vzdělávání, v němž se očekává, že všichni žáci dělají totéž.

Katie to v následujícím videu vysvětluje na analogii s večeří, na níž hostitelka pozvala skupinu lidí, u nichž si je jistá, že někteří nejí vše. Je zřejmé, že v takové situaci není dobrý nápad podávat na talíři hotovku založenou na mase. Řešením je „švédský stůl“, na němž je větší množství pochutin, z nichž si každý může vybrat, co mu chutná. Hlavní cíl, tj. zahnání hladu, bude jistě naplněn. Když si uvědomíme, že zároveň během takové akce dochází k užitečné výměně názorů a posílení kulturních vztahů, snad si dokážeme představit, jak by mohl takový univerzální design vzdělávání vypadat.

What is UDL?

Problematika UDL ale zase není tak jednoduchá, jak by mohlo na první pohled vypadat. Katie varuje před zaměňováním UDL se vzděláváním zaměřeným na různé styly učení žáků. Rozdíl je v tom, kdo příslušnou aktivitu řídí. U „švédského stolu“ si to, co bude konzumovat, vybírá každý sám (konstruktivní přístup). Výuka akceptující učební styl je naopak většinou vedena učitelem a její obsah bývá předem definován.

Katie na vědecké úrovni navrhuje komplexní vzdělávací sytém sestávající z více vrstev (MTSS), kde UDL tvoří jen první základní vrstvu soustavně dostupnou všem žákům. Nad ní je 2. vrstva zahrnující reakci na diagnostiku výsledků jednotlivých žáků, na jejímž základě jsou zařazeni do skupin, v nichž se zúčastní řízeného vzdělávání, které naplňuje ty vzdělávací cíle, kterých se v 1. vrstvě nedaří dosáhnout (viz mastery learning). 3. vrstva pak řeší individuální problémy jednotlivých žáků typicky v rámci intervence založené na osobním kontaktu učitele s žákem.

Vícevrstevnatý vzdělávací systém Katie Novak [3]

Připomeňme si ještě, že 1. vrstva je prostředím, které by díky potřebě vlastního nasazení mělo mít silnou podporu prostřednictvím osobních digitálních zařízení žáků. Je důležité, aby s tím počítal tzv. „digitální ekosystém“ školy, který se nakonec určitým způsobem uplatní ve všech vrstvách. Na úrovni, na níž o věci přemýšlíme, se nejedná jen o zpřístupnění výukových materiálů (objektů) hendikepovaným žákům (původní význam univerzálního designu). Jedná se o nabídku různých výukových aktivit, z nichž si každý žák bude moci vybrat tu, která se mu hodí. Hezkým praktickým příkladem může být projekt Hodina géniů, který aplikuje tvořivé myšlení.

Praktických forem uplatnění UDL je nepřeberné množství. Katie Novak určitě patří k těm čelným učitelům – expertům na moderní inkluzivní metody výuky, které stojí za to sledovat.