Je zákaz mobilních technologií ve škole řešením?

Anotace

Mediální kampaň poslední doby podpořená knihou Manfreda Spitzera o digitální demenci vyvolala značné obavy veřejnosti z negativního působení technologií na děti. V některých školách, které dříve vlastní mobilní přístroje žáků alespoň omezeně tolerovaly, nově zavádějí úplný zákaz jejich použití, a to včetně přestávek. Týká se to například gymnázia a základní školy PORG (Školy bez mobilů. Ředitelé je chtějí zakázat).

Se zvyšujícím se využíváním mobilních technologií bohužel v posledních letech roste fenomén zneužívání těchto přístrojů např. k nahrávání videí a k jejich následnému zveřejňování online. Mobilní technologie tak mohou být snadno použity třeba k šikaně učitele. Martina Schrötterová v článku Kyberšikana učitele popisuje, jakým způsobem žáci prostřednictvím mobilních technologií učitele šikanují. Uvádí například, že své učitele natáčí až 8 % žáků. Nejedná se tedy pouze o ojedinělé případy.

Na internetu můžeme nalézt množství důkazů dokládajících šikanu učitele. Týká se to i České republiky. Jedním z prvních smutných případů bylo natočení ředitele železnobrodské ZŠ Pelechovská Jiřího Pacholíka v roce 2008, který dal facku žákovi (Ředitel školy zfackoval žáka a dal výpověď). Video, které se dostalo na internet, nepochybně přispělo k jeho sebevraždě několik měsíců poté (Učitel, který zpohlavkoval žáka, spáchal sebevraždu). Problémem je malá právní ochrana učitelů a také zvyšující se agresivita žáků. PhDr. Sáva Arabadžiev, který je ředitelem výchovného ústavu Pšov, uvádí, že zejména základní školy jsou omezeny v možnostech, jak trestat žáky. Proto některé školy zcela zakazují využívání mobilních technologií při výuce (např. viz Zákaz mobilů při výuce znesnadní žákům šikanování učitelů).

Je ale zakázání těchto technologií skutečně tou správnou cestou? Nemohou mít pro vzdělávání třeba i určitý přínos? Podívejme se na věc trochu jinak. Jistě se v každé škole stalo, že dítě hodilo svačinu po spolužákovi nebo svačinou znečistilo prostory školy. Pokud k takovým případům dochází, máme snad zakázat nošení svačin do školy? Určitě ne. Tyto přestupky jsou kázeňsky řešeny dle školního řádu.

Podobně bychom měli nahlížet na využití technologií ve výuce, protože zakazování technologií vyvolává jeden zásadní problém. S jejich pomocí se dnes nikdo v běžném životě a často i v práci neobejde. Schopnost uplatnit se je proto do značné míry ovlivněna existencí tzv. digitální gramotnosti (Digitální gramotnost podle Futurelab, Digitální gramotnost podle Wheelera). O digitální gramotnosti a informatickém myšlení hovoří také dokument Strategie digitálního vzdělávání do roku 2020 v listopadu 2014 schválený vládou. Dle tohoto dokumentu by se digitální gramotnost žáků měla rozvíjet nejen díky samostatnému předmětu Informatika, ale také implementací technologií do ostatních předmětů. Zakázat mobilní technologie ve výuce tedy není řešením, naopak jejich zákaz by do budoucna bránil naplnění strategických záměrů MŠMT…

Namísto úplného zákazu Je vhodné stanovit pravidla používání mobilních technologií. Učitel může ve spolupráci s vedením školy minimalizovat možnosti jejich zneužívání. Níže uvádím některé principy, které by v této oblasti mohly pomoci.

• Učitel by měl mít základní povědomí o problematice šikanování a specifikách kyberšikany. Zejména začínající učitelé by měli být seznámeni s tím, jakým způsobem mohou řešit případné kázeňské problémy.
• Učitel musí znát rizika mobilních technologií. Ve školním řádu by mělo být specifikováno, jakým způsobem bude potrestáno, pokud žák použije mobilní technologie způsobem, který se neslučuje se školním řádem. Může být vhodné sestavit pravidla zacházení s mobilem – tzv. mobilní etiketu, na jejímž sestavení se mohou podílet také žáci.
• Pokud chce škola, aby s mobilními přístroji pracovali všichni žáci ve třídě, má možnost žákům tato zařízení zajistit z vlastních zdrojů, nebo jít cestou tzv. BYOD, kdy si žáci přinesou vlastní zařízení. S ohledem na rizika zneužití je snadnější, když škola zajišťuje vlastní přístroje, které může spravovat. Například znemožnit nahrávání, pokud není pro dané využití žádoucí.
• Nahrávat celou hodinu. Většina nahrávek učitelů na internetu je vytržena z kontextu. Pokud by byla celá hodina nahrávána, žáci navíc nemají důvod sami učitele nahrávat. Zde by musel být souhlas rodičů. Případně může učitel nahrávat pouze sám sebe, aniž by v záběrech byli žáci. Nahrávka nemusí být veřejná, může být přístupná třeba jen rodičům a sloužit též k autoevaluaci učitele.
• Definování cílů. Při používání mobilních technologií, kdy může být práce s dětmi odlišná než při frontální výuce, by se učitel měl vyhýbat příliš benevolentnímu přístupu, při němž neklade prakticky žádné požadavky, nebo jsou jeho požadavky nejasné.
• Dobrá atmosféra ve třídě. Při dobrém vztahu mezi učitelem a žáky, zajímavých hodinách, do kterých budou žáci vtaženi, nemusí mít učitel obavy z šikanování.
• Přítomnost dalšího pedagogického pracovníka. V prostředí, kde již v minulosti docházelo k patologickým jevům, může být vhodné zařadit nepravidelnou přítomnost jiného učitele (asistenta). 

Mobilní technologie mohou být při výuce použity nevhodně. Zároveň jsou ale mocným nástrojem pro zkvalitnění výuky a podporují konstruktivní přístup v edukačním procesu. Digitální gramotnost je základní podmínkou pro uplatnění v informační společnosti. Častější využívání technologií ve výuce je proto nezbytné navzdory případným rizikům. Principy uvedené v tomto článku mohou případným patologickým jevům předejít a zabezpečit vhodné začlenění mobilních technologií do výuky.