Od pedagogiky přes andragogiku k heutagogice

Anotace

Je celá řada pojmů, kterým musí každý učitel rozumět. Jedním z těch úplně nejzákladnějších je název oboru, který se rozhodli vystudovat a který praktikují. Pedagogika je natolik běžný pojem, že ho jistě zná každý a umí si představit, co dnes označuje. Měli bychom si uvědomit i původní řecký význam, jehož základem bylo doprovázení dítěte na cestě za poznáním. Jsme proto zvyklí tento obor vztahovat primárně ke vzdělávání žáků. Postupně historicky vzniklo mnoho různých koncepcí, nejvíce se vžila představa o přenosu poznatků definovaných učivem do hlav žáků.

Pedagogika jako vědní obor se stále vyvíjí. Celá řada odborníků se snaží ho lépe definovat a propojit s obory příbuznými (např. kognitivní vědy nebo psychologie). Přibližně v 70. letech minulého století se od pedagogiky oddělil samostatný obor zabývající se vzděláváním dospělých – andragogika. Z pedagogiky pochopitelně vychází. Jak všichni asi tušíme, jeho význam nutně musí růst, protože žijeme v době, kdy se všichni budou muset vzdělávat celý život. Stojí primárně na odlišnostech v přístupu mezi dětmi a dospělými. První, zjednodušující pohled říká, že dospělý se, na rozdíl od žáků školou povinných, učí dobrovolně, většinou jen tehdy, když sám chce.

Ve skutečnosti se některé principy, které zkoumá andragogika, stále více uplatňují i u dětí, občas se naopak dospělí dostávají do situace, v níž je možno chápat studium jako povinnost. Možná právě tato skutečnost vedla ke vzniku ještě dalšího příbuzného pojmu, a to je heutagogika, která jako základ používá řecké heuriskó – objevit. Asi nejlepší bude, když se pokusíme souvislosti mezi těmito třemi pojmy popsat pomocí přehledné tabulky vycházející z prací Colleen Halupové [1] a Terryho Heicka [2]:

Porovnání základních znaků pedagogiky, andragogiky a heutagogiky

Ten, kdo sleduje Spomocníka delší domu, si určitě při studiu této tabulky všimne toho, že heutagogika je, když ne přímo iniciována, tedy určitě zcela kompatibilní s tzv. digitální pedagogikou a s koncepcí konektivismu, kterou akademická obec jako samostatnou vědeckou teorii dosud nepřijala.

Říkáte si možná, že není třeba pro různé formy vzdělávání zavádět specializované vědecké disciplíny – pedagogika může pojmout vše. Kdyby se jednalo jen o cestu, jak se mohou etablovat další akademičtí pracovníci, asi bych souhlasil s tím, že nemá cenu, aby byly pořád zaváděny nové a nové dosud neznámé pojmy. Pro označení specializované formy vzdělávání vlastním názvem heutagogika však existuje i jiný důvod.

Pedagogika se ocitá v situaci, v níž jen obtížně drží krok s vývojem světa. Potřeba ji inovovat naznačující možnou zásadní změnu paradigmatu je typicky doprovázena právě vznikem nových pojmů, které změnu reflektují. Právě heutagogika jasně ukazuje, jak by měl vypadat nový finální cíl vzdělávání, tj. navedení na cestu uvědomělého celoživotního poznávání vedoucího k maximalizaci možností každého jedince. Z tohoto úhlu pohledu se heutagogika uplatní v rámci obou příbuzných oborů – pedagogiky i andragogiky.

Bude zajímavé sledovat další osud tohoto pojmu.

Pedagogy, Andragogy, and Heutagogy (Lisa Blaschke, University of Oldenburg)