Metodický portál RVP.CZ prochází změnami. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se
Úvodní stránka
Přehled článků
Metodická pomoc
Zpravodaj
O Spomocníkovi
Podcast
RSS RSS
Titulka RVP > Úvodní stránka Spomocníka > Rezidenti po deseti letech

Rezidenti po deseti letech

Desetiletý vývoj přirovnání učitelů k digitálním rezidentům či návštěvníkům v podání anglického profesora Davida Whita. Zahrnuje i souvislost s povinným přechodem na distanční formy výuky v minulém roce.

Ani se tomu nechce věřit, ale je to tak. Je to již 20 let, co Marc Prensky přišel s přirovnáním žáků k digitálním domorodcům a učitelů k digitálním imigrantům (Technologie jako příčina vývojové nespojitosti). Od počátku se našlo docela dost kritiků, kteří protestovali proti plošnému ztotožňování učitelů se začátečníky, pro které je prostředí integrující technologie něčím docela cizím. Deset let poté (2011) David White tuto analogii inovoval. Dospěl k názoru, že většinu učitelů již nelze označit za imigranty. Z imigrantů udělal návštěvníky, z domorodců rezidenty (Jste rezident nebo návštěvník?). V roce 2013 jsme spolu se Simfinem ideálního učitele posunuli od rezidenta k odborníkovi schopnému využívání technologií vzhledem k výkonu svého povolání optimalizovat (Soukromí je pryč, naučme se s tím žít!). White začal rozlišovat přístup každého jedince podle role, v níž se právě nachází (osobní, profesní), něco na způsob vícenásobné osobnosti Sherry Turkle (Portrét Sherry Turkle).

V roce 2011 byl David White profesorem na prestižní Oxford University, dnes je vedoucím digitálního vzdělávání na University of the Arts London a prezidentem britské Association for Learning Technology (ALT). Jeho koncepce rezidenti/návštěvníci se mezitím stala velmi známou a je používána na celém světě. Pro nás může být velmi zajímavé podívat se na to, jak se jeho názory posunuly v důsledku pandemií vyvolaného distančního vzdělávání [1].

Na první pohled se může zdát, že se v době učení na dálku téměř ze všech učitelů nedobrovolně stali rezidenti. Všichni najednou používají videokonferenční nástroje a sdílejí různé dokumenty. Ve skutečnosti rozdíly pořád existují a návštěvníků (visitors) je stále značné množství. V online prostředí se orientují hlavně na předávání obsahu, zatímco rezidenti dávají přednost kontaktu v rámci skupiny (group) i mimo ni.

V praxi online (distančního) vzdělávání se uplatňují různé formy zapojení žáků. White v rámci své praxe (pracuje s VŠ studenty) vypracoval následující diagram, který ukazuje, že při práci se statickými materiály (text, média, záznam živé akce) lze možná vyvolat zájem, skutečná aktivizace však přichází jen s interaktivním zapojením (chat, LMS forum, sociální sítě, živý webinář ad.). To jsou však nástroje, které návštěvník většinou nepoužívá.

Aktivizace studentů v závislosti na formě zapojení do výuky podle Whita [1]

Vyplývá z toho, že ke kvalitní výuce online je třeba mít určité schopnosti, kterými disponují rezidenti. Patří k nim povědomí o nástrojích, které online interaktivitu podporují. Jsou to nejen sdílené dokumenty a vzdělávací platformy (LMS), ale též různé nástěnky, hlasovátka, odpovídače (včetně multimediálních), sdílené mapy, hry apod. Zásadní je si uvědomit, že využití vhodných nástrojů je sice prostředkem pro podporu aktivizace žáků, tím hlavním předpokladem úspěchu však zůstává pedagogická schopnost učitele je v dané situaci správně použít. Dobrý učitel je zkrátka odborníkem, který technologickými dovednostmi umocňuje své schopnosti pedagogické (Integrace technologií podle modelu TPCK).

David White problematiku dlouhodobě zkoumá. Spolu s Davem Cormierem zavedl pojem eventedness (sounáležitost), který vyjadřuje úroveň žákova vnímání sebe sama jako součásti úsilí, které spolu s třídním kolektivem realizuje. Jinými slovy se jedná o ztotožnění žáka s činností, kterou v rámci výuky vykonává [2]. Souvislost s námi popsaným cílem v podobě aktivizace, kterého lze dosáhnout pomocí rezidentských nástrojů, je snad zřejmá.

Právě sounáležitost má přímý vliv na úspěšnost výukových aktivit. Týká se to jistě i prezenční výuky, mnohem obtížnější je ji vyvolat online (Moorova teorie transakční vzdálenosti). Typickým problémem je, když se učitel pokouší překlopit prezenční výukové metody do distančních (practice mirroring) a zjišťuje, že ztrácí přehled o tom, zda vůbec někdo něco dělá. Žáci se přihlásí prostřednictvím používané platformy, vypnou zvuk i video a učitel se snaží vyložit látku, kterou mají za úkol probrat. Toto nefunguje.

Je chybou prostě nařídit zapnutí kamery (navíc to odporuje pravidlům). Tím zapnutím se navíc problém nevyřeší, žák se zapnutou kamerou může být duchem velmi vzdálen, ještě snadněji než během fyzické přítomnosti ve třídě. David se pokouší sounáležitost posílit prostřednictvím prostorové spolupráce (spatial collaboration) [3]. Podstatou je snaha vyvolat v žácích představu jejich společné přítomnosti ve virtuálním prostoru. Pouhé zobrazení videí žáků na jedné obrazovce bez interaktivity k tomu moc nepřispívá. Do určité míry může pomoci již jednoduchá synchronní komunikace, ještě lepší je dívat se na to, co dělají ostatní (např. pomocí nástěnky). Na vyšší úrovni pak následuje online spolupráce na společném díle.

David zkouší schematické zobrazení skupiny při komunikaci ve formě diagramu či mapy, jeho oblíbeným nástrojem je (placený) digitální prostor pro vizuální spolupráci Mural. Vyvolat představu virtuální přítomnosti umí velmi dobře víceuživatelské online hry (Minecraft). Problém je v tom se s jejich pomocí dostat až k těm výukovým cílům, které sledujete. Vystačíte však i s těmi nástroji, které znáte (např. Padlet či sdílené dokumenty v rámci používaných platforem). Jde hlavně o to umět vhodným způsobem kombinovat činnosti synchronní s asynchronními a dokázat v distančně přítomných žácích vyvolat pocit sounáležitosti. A to je schopnost ryze digitálně pedagogická.

Skvělým důkazem toho, že jste na správné cestě, může být to, když si žák kameru zapne sám od sebe.

OEB 2020 Webinar #2 – David White – Presence Machines: Creating a Sense of Connection Online

 

Příští měsíc bude mít David White zvanou přednášku na prestižní konferenci AACE Edmedia. Nazval ji Belonging Online: What We Lost When We Went Digital and How to Design It Back In (Jsme online: Co jsme ztratili přechodem do digitálna a jak to vrátit zpět). Řekl bych, že už tušíme, o čem to bude.

Citace a použitá literatura:
[1] - WHITE, David. Visitors & Residents – teaching during Coronavirus. 2020. [cit. 2021-5-23]. Dostupný z WWW: [http://daveowhite.com/vandrcorona/].  
[2] - WHITE, David. Eventedness. 2009. [cit. 2021-5-23]. Dostupný z WWW: [http://daveowhite.com/eventedness/].  
[3] - WHITE, David. Spatial collaboration: how to escape the webcam. 2021. [cit. 2021-5-23]. Dostupný z WWW: [http://daveowhite.com/spatial/].  
Detailní informace o článku naleznete ZDE.
V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „Napište nám“.
Napište nám
Hodnocení článku
Přidat komentář Citovat článek

Příspěvek je publikován pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.