Tvořivé myšlení má jako princip šanci stát se fenoménem vystihujícím současnou transformaci školství snažící se držet krok s vývojem světa. Minule jsme se věnovali kritice snahy o jeho formalizaci a poučení naznačujícímu, jak by ho měli vnímat učitelé. Ukažme si ještě jiný přístup k této problematice. 5Di model je modifikací, s níž pro přípravu svých vzdělávacích programů přišel Nick Shackleton-Jones, zakladatel anglické konzultační, na vzdělávání dospělých orientované agentury Shackleton Consulting.
![]() |
5 Di model metodiky integrace tvořivého myšlení do výuky podle Shackletona |
1. Definuj (Define)
výsledky učení, ne vzdělávací obsah.
2. Hledej (Discover)
zájmy a cesty, které pomáhají dosažení definovaných cílů.
3. Navrhni (Design)
vhodné na studujícího orientované výukové zdroje a aktivity.
4. Připrav (Develop)
ve spolupráci s odborníky postup, kterým mají studující projít.
5. Zaveď (Deploy)
postupně připravený postup do praxe.
6. Pokračuj (Iterate)
průběžně ve zdokonalování.
Nick Shackleton-Jones patří k radikálním konstruktivistům. Stačí se podívat na titulky jeho článků (Instruktivní design je nepoužitelný, Není žádný obsah, Slepá skvrna učení), či na obsah knihy (Jak se lidé učí), která se snaží aplikovat nejnovější výzkumy kognitivní psychologie. Zjednodušeně se dá říci, že chce, aby vzdělávání beze zbytku naplňovalo postupy, které dokonale vystihuje následující citát Jeana Piageta: „Když dítě něco naučíš, navždy mu znemožníš, aby to zjistilo samo.“ [1]
V prezentaci Posun od vzdělávání k učení Nick shrnuje, jak by si představoval transformaci vzdělávání:
Vzdělávání | Učení |
rituál | přirozenost |
orientované na fakta (obsah) | orientované na reakce (zdroje) |
tematické | činnostní |
přednáška | konverzace |
orientované na učitele | orientované na žáka |
prvoplánové | nepřímé |
fakta | souvislosti |
povinné | hravé |
Konstruktivismem ovlivněný posun vzdělávacích metod směrem k podpoře tvořivého myšlení není v pedagogice něčím novým. Spomocník se touto problematikou zabývá již mnoho let (maker). V souvislosti s názory Nicka Shackleton-Jonese bychom se měli opakovaně zamýšlet nad tím, zda je smysluplné se snažit o změnu úplnou, tj. zda lze vytvořit takové prostředí, v němž se žák k maximu svých schopností propracuje jen vlastním přičiněním. Asi se shodneme na tom, že ani jeden extrém není správný (instruktivismus vs. konstruktivismus).
Závěr si vypůjčím z kritiky 5Di modelu, kterou zveřejnil Snorre Rubin:
„Model 5Di je teoreticky správný a velmi konstruktivní, pokud se používá pro specifické učení, jehož cílem je splnění úkolu nebo určité role v týmu (Nick se věnuje hlavně vzdělávání zaměstnanců). Neznamená to však, že formalizované vzdělávání s kanonizovaným kurikulem nedává smysl. Nick se sice odvolává při zdůrazňování potřeby motivace na Brunera, ale přitom zapomíná na jednu z jeho důležitých myšlenek, a sice na potřebu opory nezbytné pro učení se složitým tématům.“ [2]
Je na učiteli, aby nalezl optimální rovnováhu mezi instruktivními a konstruktivními výukovými postupy. K dosažení maxima možného jiná cesta nevede. Metodika tvořivého myšlení se stává sice nezbytnou, ale ne jedinou součástí výuky.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Tento článek je zařazen do seriálu Diskuze metodiky tvořivého myšlení.
Ostatní články seriálu: