Cambridžsko-harvardskou expertku na online výuku s využitím AI Philippu Hardman (Phil) sledujeme (díky kanadskému institutu Contact North) teprve krátce (Design vzdělávání s využitím AI podle Philippy Hardman), ale vypadá to, že se s ní budeme setkávat stále více. Podívejme se tentokrát na to, jaký vliv podle ní mohou mít různé způsoby využití AI na práci učitele [1].
Phil rozlišuje 2 základní modely – asistovanou inteligenci a autonomní inteligenci (Assisted & Autonomous).
Model asistované umělé inteligence je používán ke zdokonalení lidského rozhodování a akcí s cílem rychleji navrhovat, poskytovat a vyhodnocovat personalizovanější a adaptivnější vzdělávací zkušenosti. To znamená, že taková umělá inteligence typicky zdokonaluje již existující učební plán, pomáhá ho implementovat a vyhodnocovat – zkrátka umocňuje lidské schopnosti, ale nenahrazuje je.
Takový AI asistent učitele je užitečným nástrojem urychlujícím práci a přinášejícím přidanou hodnotu. Hodí se např. při těchto činnostech:
hlubší analýza potřeb žáků;
zkoumání tématu a tvorba obsahu;
budování vztahů s odborníky na dané téma;
pomoc při rozhodování o výukových aktivitách na základě dat.
Asistovaná inteligence je v současnosti nejběžnějším způsobem použití umělé inteligence. Odhadem ji používá již cca 70 % profesionálů v oblasti vzdělávání. Zvláště populární jsou nástroje typu text to video, text to audio, text to obrázek, text to test a překladače do jazyků, které žáci ovládají.
Jedním z klíčových principů asistované inteligence je její spoléhání se na lidské znalosti. Její výsledky (alespoň prozatím) závisí na kvalitě vstupů vložených lidmi a promptů poskytovaných odborníky. Schopnost blíže definovat požadavek, nejlépe včetně odborných souvislostí, je rozhodující (Strukturované prompty pro učitele).
Tento model přenechává větší kontrolu a rozhodovací pravomoci AI. Umělá inteligence navrhuje výukové aktivity, poskytuje obsah a vyhodnocuje výsledky, to vše s „účastí člověka“, který kontroluje, co bylo vytvořeno, a hlídá správnost výsledků. Autonomní umělá inteligence nám umožňuje představit si – možná utopický, možná dystopický – svět, kde systémy umělé inteligence dělají rozhodnutí a akce bez výslovného lidského zásahu na každém kroku.
Autonomní inteligence dokáže např. toto:
samostatná analýza výsledků a potřeb žáků;
nastavení vzdělávacího postupu na základě žákova profilu (či profilů);
generování výukového obsahu s integrovanou adaptivitou, zpětnou vazbou a hodnocením;
autonomní zpracování analytických materiálů podávající přehled o celkových výukových výsledcích z různých úhlů a v odlišném rozsahu.
Chceme-li porozumět tomu, jak Phil vnímá tuto problematiku, musíme si uvědomit, že její hlavní pracovní náplní je řídit tvůrce online VŠ kurzů. Není proto divu, že se zabývá autonomní inteligencí z trochu jiného úhlu než běžný učitel. Kurz, který docela autonomně učí něco, co má student umět, zvláště je-li dostatečně motivován se to naučit, je jistě docela vítaným produktem její činnosti. Přesto lze její přehled toho, jak zavádění AI promění roli učitelů, zevšeobecnit. Učitel bude:
trénovat a řídit AI pomocí promptů;
zkoumat hodnocení žáků a kontrolovat kvalitu výukových aktivit;
sledovat dopad AI podporované výuky pomocí analýzy dat;
snažit se držet krok s vývojem nových AI technologií.
Vypadá to, že předpověď, která již před několika lety naznačila, že budou některé lidské činnosti nahrazeny technologiemi, je na místě (Kdo z našich žáků nejspíše nenajde práci?), a týká se i učitelů. Dá se říci, že lze změnu jejich role do určité míry charakterizovat jako posun od učení žáků k trénování více či méně autonomní AI. Zásadní je však to, jaké výukové metody budeme strojům vnucovat. Zda budou jen napodobovat překonané tradiční postupy, nebo budou schopny realizovat inovativní přístup. Závěr zůstává stejný – Máme AI slona ve třídě.
Další vývoj se neobejde bez výzkumu. Je jasné, že třeba u malých dětí se autonomní adaptivní systémy moc neuplatní. Existuje riziko, že i mnozí dospělí studenti dají přednost živému tutorovi před botem (jak ostatně podle Phil již naznačuje výzkum ve zdravotnictví). To znamená, že Phil a jí podobní výzkumníci mají co dělat. Obávám se ale, že tak jako tak vývoj technologií bude i nadále rychlejší.
The AI Education Revolution is Coming – or is it? | Dr. Philippa Hardman | TEDxSantaBarbaraSalon
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
Národní pedagogický institut České republiky © 2025
