Metodický portál RVP 

Zcela výjimečně jsem v situaci, kdy chce někdo prosazovat výuku s digitálními technologiemi (dnes už nikoli výpočetní či ICTechniku) intenzivněji, než já a není to její prodejce. To je vlastně skvělé, mohu se začít zabývat konečně něčím užitečnějším:-)

Mnozí skvělí učitelé používají digitální technologie jen velmi ostražitě. Pokud jim Plickers pomůže tento stav posunout do roviny, že se budou cítit silnější v kramflecích a didakticky digitální technologie vezmou na milost, jsem rád i za Plickers. Jejich hlavní výhoda je výše popsána: stačí jedno počítačové zařízení, dokonce v situaci ve třídě i bez připojení k internetu. Tedy situace, kdy se může porouchat mnohem méně věcí, nežli při výuce 1:1. A navíc je použití Plickers oproti Kahoot! a obdobným aplikacím násobně rychlejší.

Moje případná kritika Plickers je tedy nikoli ta vedená k tomu, že jde (pouze) o papírovou metodu, ale k tomu, že jde spíše o metodu, která není na straně žáka nijak tvořivá.  To vlastně není kritika, ale konstatování - i takových nástrojů je třeba. Nemusí jít ale pouze o testování v podobě sumativního hodnocení. Kolegyně používají Plickers na začátku a konci každé hodiny a právě ze záznamů žáků pak zpětně dovozuje, jak se jim daří matematice rozumět. Takto používaný nástroj individuální zpětné vazby považuji za užitečný.

No právě, jde o to, aby žák na svém přístroji dělal hodnotitelné výukové aktivity. Tady nejde primárně o evidenci docházky a chování. Na počátku bývá převrácená třída, na konci celý systém aktivit naplňujících minimální standardy. Jakkoli jsme zatím daleko, budou nám brzy takové systémy vnucovány. Musíme vědět, co od nich čekat a jak s nimi pracovat.

Nikoli, to není článek odborný, ale \"vědecký\". Vždy mě znovu a znovu překvapuje schopnost (nejen) našich vědců říci spousty slov bez nějakého zásadnějšího obsahu. O analýze výukových výsledků píše Spomocník již více než 5 let. Docela by mě zajímalo, zda lze tyto články považovat za odborné?

Amerikou hýbe televizní show Johna Olivera z minulého týdne, v níž kritizuje plošné testování, oba poslední prezidenty a zváště se věnuje firmě Pearson. Skutečně to stojí za zhlédnutí!
https://youtu.be/J6lyURyVz7k

Velmi případný postřeh. My v roli pedagogů se budeme stále více snažit z herního prostředí, které je žákům vlastní, vydolovat, co se dá. Je zřejmé, že se k tomu nesmíme stavět nekriticky. Přesto se asi gamifikaci světa zastavit nepodaří. Glasslab chápu jako předěl ve vývoji serious games. Je to první systém, který aplikoval cloudovou analýzu výsledků. Proto má tento článek podle mě zásadní význam. Měli bychom si na jeho základě udělat představu o dalším vývoji. Asi ho budeme v dalších textech často odkazovat. Tímto bych chtěl Veronice poděkovat za dobrou práci.

Smutné...

Kauza inBloom je i po 3 letech stále živá - studie Audrey Watters: Rationalizing Those 'Irrational' Fears of inBloom.

Aby data nebyla zneužívána, stačí, když je majitel dat (t.j. učitel) nikomu dalšímu nedá. Zejména ne nějakému centrálnímu úřadu.

V Česku je toto konstatování zcela jasné a bezesporné - všem nám přece chodí reklamní SMS na telefonní čísla, která jsme žádné reklamní agentuře nepředali.

Do jaké míry pro nás zrovna dnešní Británie může být příkladem hodným následování je ve hvězdách. Ona už ta Británie není co bejvala. A jak moc jsou britské centrální úřady důvěryhodné, když i premiér je nezanedbatelným počtem Britů považován za nechutného podrazáka. Jehož vláda vynakládá značné úsilí, mimo jiné, na zajištění přístupu státních orgánů k soukromé komunikaci britských poddaných.