Domů > Spomocník > Základní vzdělávání > Jak definovat digitální gramotnost?
Odborný článek

Jak definovat digitální gramotnost?

14. 12. 2015 Základní vzdělávání Spomocník
Autor
Bořivoj Brdička

Anotace

Článek na základě kurzu EMMA 21st Century Learning shrnuje existující způsoby definování digitální, mediální a informační gramotnosti a připomíná, že je třeba urychleně řešit naši domácí školskou politiku, která se touto zásadní a velmi aktuální oblastí vzdělávání zabývá naprosto nedostatečně.

Je pozoruhodné, jak těžko se u nás ve školství prosazuje digitalizace. Přestože je dnes již každému jasné, že naše schopnost umět co nejlépe využívat technologie patří k základním kompetencím současného světa, zůstávají české oficiální kurikulární dokumenty na úrovni tomuto požadavku na hony vzdálené. RVP dodnes odráží situaci, která odpovídá době jeho vzniku před více než deseti lety. Úroveň poznání v oblasti vzdělávacích technologií však již tehdy byla někde jinde a tento nesoulad se od té doby mnohonásobně prohloubil. Nevěříte-li, stačí se podívat, o čem před 10 lety psal Spomocník: Škola zítřka již dnes? (plošné vybavování žáků přístroji v Arizoně), Kombinované formy vzdělávání (efektivní způsoby aplikace 1:1), Pozor na generační propast (upozornění na nutnost vnímat odlišné vlastnosti síťové generace), Popis technologických dovedností učitelů (schopnosti aplikovat technologie předznamenávající později definovanou difuzi, model TPCK a standardy).

Digitální gramotnost podle EMMA

Integrace technologií do kurikulárních dokumentů se ve vyspělých zemích (nejnověji např. ve Finsku) ubírá cestou definování digitální gramotnosti, bez něhož není zahrnutí do vzdělávacích programů možné. Abychom drželi krok s dobou, tyto iniciativy sledujeme a informujeme o nich. Příležitost nám nedávno poskytl MOOC realizovaný pod vedením profesorky anglické Bath Spa University Gráinne Conole na platformě EMMA (European Multiple MOOC Aggregator) nazvaný 21st Century Learning. Jeho 1. lekce byla věnovaná právě digitální gramotnosti.

Paní profesorka z mnohých vybrala a použila poměrně jednoduchou definici American Library Association (ALA), která říká toto: Digitální gramotnost je schopnost využívat informační a komunikační technologie k hledání, ověřování, vytváření a předávání informací vyžadující kognitivní i technické dovednosti [1]. Pro její bližší popis pak použila materiál britské asociace poskytující služby vysokým školám JISC. Ta ve svém průvodci Developing digital literacies definuje 7 základních složek digitální gramotnosti, které dohromady tvoří digitální identitu v tomto případě akademických pracovníků:

  • Informační gramotnost (Information literacy)
    hledat, interpretovat, hodnotit a zpracovávat informace;
  • Mediální gramotnost (Media literacy)
    kriticky zkoumat a tvořit mediální sdělení;
  • Digitální pracovní prostředí (Digital scholarship)
    zapojení akademických a výzkumných činností do praxe podporované současnými technologiemi a sociálními sítěmi;
  • Komunikace a spolupráce (Communications and collaboration)
    vlastní aktivní zapojení do spolupracujících sítí podporujících poznávání;
  • Budování vlastní digitální identity (Career & identity management)
    správa informací o sobě poskytovaných online a kontrolovaná tvorba vlastní digitální stopy;
  • Počítačová gramotnost (ICT literacy)
    mistrovství v ovládání digitálních technologií umožňující realizovat výukové činnosti (viz Difuzní model učitele ACOT);
  • Schopnost učit se (Learning skills)
    dovednosti spojené s vlastním zdokonalováním a rozvoj osobního vzdělávacího prostředí (PLE).
Struktura digitální gramotnosti JISC

Budování digitální gramotnosti JISC

JISC se ve skutečnosti dlouhodobě a mnohem detailněji zabývá též digitální gramotností studentů. Vývoj, kterým každý prochází, popisuje pomocí Beetham-Sharpe modelu

Beetham-Sharpe model rozvoje digitální gramotnosti

Jedná se o klasickou kompetenční pyramidu podobnou Bloomově (Bloomova taxonomie pro kreativní prostředí) [2]. Za základ je zde považována dostupnost technologií (Access and awareness), tj. hardware, software a připojení k internetu včetně time managementu. Skills jsou dovednosti spojené se schopností používat technologie k vlastnímu zdokonalování (učení). Patří sem informační a ICT gramotnost a síťová gramotnost včetně metakognitivních schopností vedoucích k pochopení role technologií při budování vlastního vzdělávacího prostředí. Skutečné aktivity (Practices) jsou podmíněny dynamickým rozvojem strategií a postupů reagujících na různé konkrétní situace, do nichž se studující dostává. Jsou proto závislé na oboru a použitých nástrojích.

Na vrcholu pyramidy jsou pak osobní vlastnosti každého jedince (Identity) ovlivňující jeho učení. Student nacházející se na této nejvyšší úrovni již chápe, jaké možnosti mu technologie při studiu dávají. Rhona Sharpe ředitelka The Oxford Centre for Staff and Learning Development se právě touto nejvyšší příčkou, k níž se musíme snažit naše žáky dovést, i nadále ve své vědecké práci intenzivně zabývá. Definovala 6 vlastností, jimiž by měl student na této úrovni disponovat. Má být: 1. aktivní, 2. zapojený, 3. důvěřivý, 4. přizpůsobivý, 5. uvědomělý, 6. sebevědomý [3]. Při zavádění technologií do výuky nesmíme nikdy zapomenout na to, že se musíme snažit každého žáka dovést co nejvýše.

Nová mediální gramotnost Henryho Jenkinse

To jsme se ale v popisu digitální gramotnosti dostali již k mnohem větším detailům, než jaké předkládá 1. lekce MOOC kurzu 21st Century Learning. Paní profesorka Gráinne Conole se tak daleko vůbec nedostala, zato se snaží problematiku digitální gramotnosti doplnit ještě o jiný rozměr. Má totiž dojem, že ve výstupech JISC není dostatečně zdůrazněna potřeba představivosti, původních nápadů, schopnosti vytvořit něco nového, tj. kreativity. Proto zmiňuje ještě práci Henryho Jenkinse z MIT, u něhož je zastřešujícím pojmem tzv. „nová mediální gramotnost“ (New Media Literacy), která má 12 složek [4]:

  1. Hravost (schopnost experimentovat);
  2. Plnění úloh (schopnost vykonávat činnost v určité roli a přepínat mezi nimi);
  3. Simulace (schopnost rozumět modelům reálného světa a vytvářet je);
  4. Osvojení (schopnost vybrat vhodný vzorek mediálního obsahu a v souladu s autorskými právy ho použít);
  5. Multitasking (sledování různých prostředí s přesunem pozornosti tam, kde se něco děje);
  6. Rozšířené poznávání (schopnost používat nástroje umocňující mentální schopnosti);
  7. Kolektivní inteligence (schopnost propojovat znalosti s kolegy za účelem realizace společných cílů – viz Thomas Malone o kolektivní inteligenci);
  8. Soudnost (schopnost hodnotit věrohodnost informací);
  9. Navigace napříč médii (schopnost pochopit souvislosti zkoumáním různých zdrojů – video, fotky, psaný text, hudba ad.);
  10. Síťování (schopnost pracovat ve sdíleném prostředí);
  11. Vnímání odlišností (schopnost komunikovat s lidmi z jiných komunit a respektovat odlišné názory);
  12. Vizualizace (schopnost převést informace či data do grafické podoby tak, aby tato lépe vyjadřovala podstatu).

Definice informační gramotnosti NIQES

Ve skutečnosti to není tak, že by u nás nikdo na definování nových výukových cílů pro 21. století nepracoval. Máme již několik let nástroj pro hodnocení připravenosti škol na integraci technologií Profil Škola21 a je tomu přesně rok, co jsme v rámci projektu ČŠI NIQES dokončili náš vlastní popis informační gramotnosti, která je v našem případě nadřazena gramotnosti digitální.

Gramotnostní struktura použitá pro specifikaci informační gramotnosti NIQES (velikost oblastí je jen orientační)

Naše definice vypadá takto.

Informační gramotnost (IG) je schopnost:

  • rozeznat potřebu informací (problém);
  • s přihlédnutím k charakteru informací je najít, získat, posoudit a spravovat;
  • zpracovat informace, znázornit (modelovat) problém;
  • používat vhodné pracovní postupy (algoritmy) při efektivním řešení problémů;
  • tvořit a spolupracovat;
  • vhodným způsobem informace i výsledky práce prezentovat a sdílet ve svém vzdělávacím prostředí;
  • při práci dodržovat etická pravidla, zásady bezpečnosti a právní normy.

To vše s využitím potenciálu digitálních technologií za účelem dosažení osobních, sociálních, pracovních či kvalifikačních cílů.

Publikovaná Metodika pro hodnocení rozvoje informační gramotnosti pak obsahuje ještě celou řadu dalších materiálů včetně detailního rozpisu indikátorů aktuálním způsobem popisujících výstupní kompetence v oblasti informační gramotnosti pro různé fáze výukového procesu (Příloha č. 5). Dá se tedy říci, že jsme připraveni. Máme schválenou Strategii digitálního vzdělávání, která říká, že je nutné revidovat RVP, a víme, jak to udělat. Chybí jen to nejdůležitější, a sice vůle k realizaci pokrokových změn ve školství ze strany ministerstva, učitelů i veřejnosti.

Literatura a použité zdroje

[1] – Digital Literacy, Libraries, and Public Policy. 2013. [cit. 2015-11-26]. Dostupný z WWW: [http://www.districtdispatch.org/wp-content/uploads/2013/01/2012_OITP_digilitreport_1_22_13.pdf].
[2] – BENNETT, Liz. Learning from the early adopters: developing the Digital Practitioner. 2014. [cit. 2015-11-26]. Dostupný z WWW: [http://www.researchinlearningtechnology.net/index.php/rlt/article/view/21453#CIT0028_21453].
[3] – SHARPE, Rhona. What’s at the top of the pyramid?. 2014. [cit. 2015-11-26]. Dostupný z WWW: [http://dlf.brookesblogs.net/archives/127].
[4] – JENKINS, Henry. et al. Confronting the Challenges of Participatory Culture: Media Education for the 21st Century. 2009. [cit. 2013-11-25]. Dostupný z WWW: [http://mitpress.mit.edu/sites/default/files/titles/free_download/9780262513623_Confronting_the_Challenges.pdf].

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od uživatelů

RNDr. Pavel PEŠAT, Ph.D.
14. 12. 2015, 15:21
Skvělé, pro zasvěcené jasně a srozumitelně popsáno. Jako obvykle bych dodal, že by se hodily vysvětlující příklady, neboť přinejmenším ze školské praxe známe postupy, které sice jednotlivým položkám formálně odpovídají, ale jejich obsah a způsob provedení při nejlepší vůli nelze označit za digitálně gramotný. Příkladem může být řízení procesu aktualizace RVP pro VO informační a komunikační technologie... Manažeři procesu by určitě sami sebe za digitálně negramotné neoznačili a své postupy zřejmě chápou jako správné. Rozchází se tedy definice a interpretace pojmů. Obávám se, že hrozí velké nebezpečí dezinterpretace celého konceptu informační gramotnosti, tak, jak jsme toho v mnoha případech svědky, například u obsahu VO ICT, jejich vzdělávacích cílů, učiva atd.
 
E Kocourek
15. 12. 2015, 21:53
Zkonstruovat jakousi novou "gramotnost" (zde počítačová gramotnost, údajně ICT literacy) a zahrnout do ní mistrovství v čemkoli - to mi připadá jako protimluv.
Ale možná vše vysvětluje příspěvek, který vložil RNDr. Pavel PEŠAT, Ph.D. - je to psáno jasně a srozumitelně, bohužel pouze pro zasvěcené.
Připadá mi, že se zde zavádí nadměrné množství různých gramotností, a to se záměrem vnutit je jako cíle vzdělávání. Ty "gramotnosti" jsou (asi právě proto) konstruovány jako konečné cíle vzdělávání. Ale to je špatný postup. Podle mne by jakákoli gramotnost neměla být cílem - jenom jakýmsi výchozím (mezi-)stupněm vzdělávání. Něco, co se studenti naučí na počátku studia, v prvním čtvrtletí prvního ročníku, a na čem staví na cestě k ucelenému vzdělání.

Tvůrci a podporovatelé "pokrokových změn" v českém školství nejspíš považují učitele a veřejnost za výstavní tupce. Kdyby nepovažovali, přece by je po zjištění, že k realizaci jejich pokrokových změn ve školství chybí vůle ze strany učitelů i veřejnosti, muselo napadnout, že s těmi pokrokovými změnami cosi není v pořádku.
Bořivoj Brdička
16. 12. 2015, 09:16
Myslím, že pan Kocourek nám pravděpodobně nebude chtít porozumnět, takže je zbytečné ho přesvědčovat. Pro ostatní konstatuji, že kompetencí je opravdu hodně a že je úplně jedno, jak je nazýváme. To podstatné je, abychom si uvědomili, že je schopnost pracovat s technologiemi pro budoucnost klíčová a že v samotném významu slova kompetence je již zabudována nekonečnost procesu jejího budování. Právě technologie vyvolávají potřebu soustavného celoživotního učení. Ano, něco tady skutečně není v pořádku. Je to stávající RVP.
E Kocourek
17. 12. 2015, 21:31
Gramotnost kontra odbornost!
Jak vnutit nechtěnou "reformu" školství? Jak to zaonačit, když i samotným prosazovatelům "pokrokových" změn je jasné, že o jimi vychvalované zboží nemá zájem ani odborná, ani laická veřejnost? Začněme terminologickým mlžením. Vydávejme odbornost za gramotnost! Vrchnost a noviny by se nejspíš smířily s faktem, že ne každý (a zejména ne každý žák a student) může získat kdejakou odbornost, kterou si badatelé vymyslí. Ale gramotnost - to je jiné kafe! Kdo by chtěl být negramotný! Který rodič by připustil, aby jeho potomek opouštěl školu negramotný? A který demokratický politik by chtěl mít takto reptající voliče?
Nedávno jsem zde vyslovil hypotézu, že od autorů článků na rvp.cz se očekává terminologické mlžení. Nikoho jsem nejmenoval. Nepřekvapilo, že zareagoval osobně pan Brdička, a vyzval mě, ať ho chytím za ruku. Rád vyhovím.
Napíšete-li "kompetencí je opravdu hodně a že je úplně jedno, jak je nazýváme", dopouštíte se terminologického mlžení. Není to vůbec jedno. Pokud vy, pane Brdička, kompetence nazýváte gramotností, a pokud já tytéž kompetence nazývám odborností, je v tom významný rozdíl.
Bořivoj Brdička
17. 12. 2015, 23:08
Pane Kocourku, máte pravdu, mlžím. Mnou propagované reformy školství vedou k neurčitým cílům a ne k odbornosti. Předpokládám, že si pod ní představujete přesně definované znalosti, nejlépe podpořené přesným výčtem. To je přesně to, co v podmínkách soustavných významných změn bude většině lidí spíše překážet.
Mgr. Zdeněk Sotolář
20. 12. 2015, 15:13
Nevím, proč by mediální gramotnost, tj. kriticky zkoumat  a tvořit mediální sdělení, měla být součástí digitální gramotnosti. Ke kritickému zkoumání nepotřebuji žádná digitální hejblata. Ani komunikace a spolupráce není doménou digitální gramotnosti, pakliže nemáme na mysli komunikaci a spolupráci na síti. Gramotností je najednou opravdu mnoho a je hloupé a trapné, když se navíc navzájem vykrádají. Je opravdu velikost oblastí na grafu orientační? Nebo tu něco bobtná na úkor něčeho jiného?
Bořivoj Brdička
20. 12. 2015, 18:06
Pane Sotoláři, můžeme se do nekonečna dohadovat, co je součástí čeho. Je pravdou, že mediální gramotnost do určité míry RVP postihuje. Zato komunikaci a spolupráci zcela ignoruje. Obě dnes od digitálních technologií nelze oddělit, o tom snad nemůže být pochyb. To schéma pouze naznačuje, jaké složky digitální gramotnost má. Nikdo netvrdí, že je celá mediální gramotnost obsažena v digitální.
Bořivoj Brdička
21. 12. 2015, 11:04
Tomu, kdo by chtěl blíže studovat obsah digitální gramotnosti, doporučuji seznámit se též s tím, jak tyto schopnosti (fluencies) definuje Global Digital Citizen Foundation - https://globald…zen.org/ .
Jan Maršák
21. 12. 2015, 13:47
Ad: Mgr. Zdeněk Sotolář:
1. Pane magistře, máte bezesporu pravdu v tom, že ke kritickému zkoumání a vytváření mediálních sdělení v principu nepotřebuji žádná "digitální hejblata". Z druhé strany však zůstává faktem, že v současnosti se digitální technologie k danému účelu využívají prakticky "masově" a jsou v tomto směru velmi efektivní (neboť mimo jiné značně usnadňují práci a mohou prakticky v jakémkoli čase oslovit velké množství jedinců - vždyť nakonec i Vy jste pro Vaše "mediální sdělení" tuto technologii využil, jistě také z posledně uvedených důvodů). A idyž s Vámi plně souhlasím např. v tom, že komunikace a spolupráce není doménou digitální gramotnosti a že digitální gramotnost nemůže nahradit mediální gramotnost, přesto se domnívám, že tyto složky procesu vzdělávání spolu úzce souvisejí a vzájemně se ovlivňují a podporují. 
2. K otázce vzájemného "vykrádání" gramotností: Podle mne jednotlivé gramotnosti (ať už je vymezujeme tím či oním způsobem) tvoří systém, v němž každá z gramotností vždy podporuje alespoň jednu z ostatních gramotností (např. čtenářská gramotnost bezesporu podporuje např. rozvoj matematické či přírodovědné gramotnosti a naopak). O nějakém vykrádání nemůže být tudíž ani řeči.
Ad:Bořivoj Brdička, 20.12.2015: Pane doktore, nemohu s Vámi zcela souhlasit v tom, že RVP (ať už pro základní školu či gymnázium) ignorují komunikaci a spolupráci. Tyto aspekty jsou jasně vymezeny přímo jako klíčové kompetence (kompetence sociální a personální, kompetence komunikativní), jsou zdůrazněny tím či oním způsobem v jednotlivých vzdělávacích oblastech a průřezových tématech. Ale je možné, že jste ignorováním komunikace a spolupráce v RVP měl na mysli něco jiného.
Mgr. Zdeněk Sotolář
21. 12. 2015, 16:05
Pane Maršáku, překrývání nebo vzájemné podporování gramotností je ale něco úplně jiného, než ukazuje Gramotnostní struktura v článku pana Brdičky. Poznámka, že "velikost oblastí je jen orientační" pak je už zcela v duchu cimrmanologických dialogů, kdo bude A a kdo bude B. 
Shodujeme se, že tvrzení, že RVP.ZV "komunikaci a spolupráci zcela ignoruje" je zcela nesmyslné. Já se ale ptám: Jde o neznalost, nebo jde o úmysl?
Další tvrzení, že "obě dnes od digitálních technologií nelze oddělit," je dokladem jednostrannosti pohledu pana Brdičky. Zdá se, že už si vůbec nedovede komunikaci a spolupráci představit na osobní rovině: třeba dva žáci v jedné lavici, komunikující a spolupracující bez digitálních hejblat.
Samozřejmě uznávám, že ta digitální komunikace a spolupráce je něco naprosto jiného, svébytného a důležitého. Jako obvykle se nebráním digitální gramotnosti, ale spíše způsobu, jak je v tomto mediálním výstupu prezentována a v důsledku přeceňována. 
Bořivoj Brdička
21. 12. 2015, 17:44
Já si docela umím představit komunikaci a spolupráci na osobní rovině. Zato RVP a s ním mnoho pedagogů si dosud neumí vůbec představit tuto prostřednictvím digitálních technologií. Proto o ní není v oblasti týkající se ICT ani zmínka. Omlouvám se za zevšeobecnění, jsem omezen svým oborem.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Téma článku:

Informační a komunikační technologie