Tři současné trendy schopné zničit web

Anotace

The Web Foundation nedávno zveřejnila zprávu zakladatele této nadace, proslulého autora webu a ředitele organizace jeho vývoj řídící (W3C), sira Tima Berners-Lee, v níž varuje před současnými vývojovými tendencemi, které mohou vést až k úplnému zničení tohoto užitečného a prospěšného internetového prostředí. I když je do značné míry známe, podívejme se, jak své obavy formuluje on [1].

1. Ztrácíme kontrolu nad svými osobními daty.
   Současný způsob generování zisku je u mnoha webů založen na nabízení volně dostupného obsahu výměnou za osobní data. Všichni s tím souhlasíme, když akceptujeme rozsáhlé a nudné dokumenty smluvních podmínek. Většina uživatelů těchto služeb si však výslednou realitu vůbec neuvědomuje. Mnozí pravou podstatu ještě nepochopili. Jestliže se naše data dostanou do proprietárních úložišť, kde nad nimi nemáme kontrolu, přicházíme o důležitou výhodu. Nemůžeme sami určit kde a s kým je chceme sdílet. Nejhorší je, že často nemůžeme zabránit ani šíření toho, co sdílet opravdu nechceme.
   Všeobecně rozšířený sběr osobních dat uživatelů má i další konsekvence. Vlády mnoha zemí se prostřednictvím spolupráce s vlastníky příslušných služeb, nebo jejich donucením, taktéž snaží sledovat, co občané dělají online. Jsou přijímány tvrdé zákony potlačující naše soukromí. Co to způsobuje, je nejlépe vidět na represivních režimech, které vězní blogery (či dokonce vraždí) a političtí oponenti jsou monitorováni. Jenže i v těch zemích, kde vlády konají s cílem prospět veřejnosti, již zašlo sledování příliš daleko. Má zničující dopad na svobodu projevu. Web přestává být používán jako prostor pro probírání mnoha důležitých témat, jako jsou zdravotní problémy, sexualita nebo náboženství.
    
2. Dezinformace se šíří příliš snadno.
   Většina lidí dnes již přijímá nové zprávy hlavně prostřednictvím sociálních médií a vyhledávačů. Tyto služby vydělávají více peněz, když klikneme na odkaz, který nám předkládají. Proto se snaží nám ukazovat právě takový obsah, který nás zajímá. Mají na to vyvinuté algoritmy pracující s našimi osobními daty, která soustavně zjišťují a ukládají. Nezbytnou podmínkou „úspěchu“ je vyvolání zájmu (cukrátka mysli). To, zda je daná informace pravdivá, již tak důležité není. Hlavně aby taková (dez)informace byla dostatečně překvapivá či šokující – a aby zapadala do způsobu vnímání světa toho konkrétního uživatele (komnata ozvěn). Velká data jsou stále více používána k vědeckým účelům a pracuje s nimi armáda botů. Jen pár neseriózních záměrů stačí k tomu, aby bylo narušeno fungování celého systému (Dezinformace vítězí!?).
    
3. Politická agitace online postrádá transparentnost a pochopení důsledků.
   Online politická agitace se rychle stává samostatným sofistikovaným průmyslem. Realita dneška, a sice to, že většina lidí přijímá informace jen prostřednictvím několika málo platforem, jejichž algoritmy přizpůsobují obsah osobním datům, umožňuje dělat kampaně na míru.
   Profesor médií na Elon University (Severní Karolína) Jonathan Albright na nedávných amerických prezidentských volbách ukazuje, jak taková politická propaganda funguje (The #Election2016 Micro-Propaganda Machine). Identifikoval nejméně 300 webů, které zveřejňují dezinformace podporující (Trumpovo) konzervativní vidění světa. Tyto weby spolupracují a odkazují se navzájem (viz obrázek níže). Takto vytvářejí vlastní ekosystém, který ovlivňuje stávající platformní algoritmy tak, že se tyto zprávy dostávají na přední místa ve výsledcích vyhledávání i na první pozice v přehledu zpráv. Je třeba připomenout, že o něco podobného se nesnaží jen konzervativci v USA, i když ti si jistě mohou dovolit použít ty nejlepší poradce (Peter Thiel a volba amerického prezidenta).
   Ve finále to pak vypadá např. tak, že vám Google na otázku „are jews bad“ na prvním místě vrátí hned 10 důvodů, proč lidé nenávidí židy (otázku „are jews evils“ už administrátoři museli eliminovat).
   Politické kampaně v podobném prostředí prostě vypadají jinak, než na co jsme byli v otevřené demokratické společnosti zvyklí. Výsledky tomu bohužel odpovídají.

Albrightova Micro-propaganda pro distribuci politických dezinformací [2]

Je zřejmé, že právě organizace jako W3C se musí zabývat tím, jak tyto vážné problémy řešit. Sir Tim říká toto: „Musíme společně s webovými společnostmi pracovat na vytváření rovnováhy založené na návratu přijatelné míry kontroly dat do rukou uživatelů. Zároveň musíme vyvíjet nová zařízení, která budou prostřednictvím odlišných forem financování nabízet jiné způsoby zacházení s osobními daty (viz Solid). Musíme bojovat s vládami ve věci zavádění zákonů na neomezenou kontrolu online aktivit. Nepůjde-li to jinak, tak soudně. A musíme neustále tlačit největší platformní společnosti (Google a Facebook), aby samy bojovaly proti dezinformacím. Je třeba, aby zprůhlednily své algoritmy, neboť jedině tak bude veřejnost schopna zjistit, jak rozhodování funguje. Musíme znemožnit záměrné netransparentní ovládání voličů.
Možná jsem objevil web, ale vy všichni se podílíte na budování jeho smyslu.“

What is the future of the internet? | Tim Berners-Lee