Spomocník v minulosti opakovaně podporoval zavádění metodiky tvořivého myšlení do výuky. Zatím se nedá říci, že by se u nás ve větší míře ujala. Trochu je přítomna v nové informatice, kde se velmi často sestavují roboti a tvoří pro ně programy. Občas se realizují projekty, v nichž žáci něco tvoří, jenže se většinou jedná jen o samotnou tvorbu. Ta metodika však popisuje komplexní cyklus realizace nějaké aktivity, v němž je navíc zahrnuto též studium problematiky, plánování, a na závěr sdílení i reflexe.
Tuto metodiku rozvíjejí a propagují hlavně dvě špičková vědecká pracoviště – Stanford (Tvořivé myšlení IDEO) a MIT (Tvořivé myšlení jako základ kompetencí pro 21. století). Vzorově je aplikována např. v projektu inspirovaném Googlem Hodina géniů (Hodina géniů podle A. J. Julianiho).
Když jsem narazil na kritiku této metodiky, myslel jsem nejprve, že je vedena z tradicionalistických pozic žádajících návrat k instruktivismu. K mému velkému překvapení se ukázalo, že opak je pravdou.
Nejprve jsem na tuto kritiku narazil v článku Jinana Kb na portálu Medium [1]. Samotný titulek je jednoznačný – Stop Design Thinking. Jinan Kb (původně K. B. Jinan) je indický filozoficky orientovaný pedagog zabývající se zaváděním „tvořivé praxe jako kulturně, sociálně a ekologicky odpovědné činnosti s cílem oživit/podpořit sektor tradičních uměleckých řemesel“ (viz Design education as a basis for reimagining education).
Jinan dospívá k názoru, že akademickými pracovišti exaktně definovaná metodika tvořivého myšlení ve skutečnosti design jako tvůrčí proces ničí. Mluví o ní jako o módním trendu, jehož cílem je ve skutečnosti tvůrčí proces formalizovat a kontrolovat. Největší problém spatřuje ve snaze metodiky převést přirozeně nelineární proces na lineární a jednotlivé kroky postupu přesně definovat.
Opravdová tvořivost přitom podle něj funguje jen v prostředí nepředvídatelném, kde je možné se při návrhu řešení ubírat různými směry. Zvláště důležité je, aby nebyly nijak omezovány přirozené tvůrčí schopnosti žáků, které, nejsou-li potlačovány, mají všichni. Právě snaha tvořivé myšlení zavádět do výuky přesně danou formalizovanou formou může individuální schopnost tvořit poškodit.
Typickým příkladem hodným kritiky je podle Jinana rozhodnutí některých škol zavést tvořivé myšlení jako nový předmět. Samotnou podstatou designérského vzdělávání má být rozvoj vrozených schopností navrhovat. Nejde to jinak než umožnit žákům cestu do neznáma, kde přílišné uvažování a hotové znalosti nehrají roli. Snaha o formalizaci metodiky tvořivého myšlení ukazuje, co je špatně na současném vzdělávacím paradigmatu, které se snaží všechny jevy převést do říše známého a kreativitu, spontánnost a intuici vynucuje.
Jinan není ve své kritice osamocen. Za všechny další jmenujme alespoň špičkovou profesionální designérku a učitelku z New Yorku Natashu Jen. Její postoj je velmi podobný. Ukazuje ho následující video.
Natasha Jen: Design Thinking is Bullsh*t
Pro nás je velmi důležité se zamyslet nad důsledky této kritiky. K těm se ale dostaneme až příště.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Tento článek je zařazen do seriálu Diskuze metodiky tvořivého myšlení.
Ostatní články seriálu: