Nedávno jsem na portálu Techlearning narazil na článek dvou amerických specialistů na přípravu učitelů popisující 7 digitálních vzdělávacích teorií a modelů, které bychom měli v souvislosti s využitím technologií znát (7 Digital Learning Theories and Models You Should Know) [1]. Vezmeme-li v úvahu, že druhý model z vyjmenovaných je jen pokračováním prvního, dá se říci, že jsme se již šesti z nich věnovali (RAT, SAMR, TPCK, Digitální Bloom, konektivismus, tvořivé myšlení), jen tomu poslednímu ne. Je tedy třeba to napravit.
Peeragogy
Peeragogy je složením dvou anglických slov peer (vrstevník) a pedagogy. V učených kruzích se někdy používá též termín paragogy, který sice asi odpovídá jednomu z významů předpony para-, jiným ale už ne (něco nenormálního). Vzhledem k tomu, že se vlastně jedná o modifikaci mnohem obecnějšího konektivismu, nelze asi očekávat, že dojde ke všeobecnému přijetí. Ze stejných důvodů se ani nebudu pokoušet o převod toho slova do češtiny. Myslím ale, že nebude škodit, když budeme alespoň vědět, že existuje.
Koncepce peeragogy vznikla kolem roku 2012 z iniciativy amerického učitele – specialisty na vzdělávací technologie, který pamatuje (jako já) první propojování lidí prostřednictvím osobních počítačů v 80. letech minulého století – Howarda Rheingolda. V rámci týmové spolupráce pak vznikla stejnojmenná příručka, která je veřejně dostupná na Peeragogy.org. Najdete v ní tuto definici:
„Peeragogy je flexibilní rámec technik pro vzájemné učení a vytváření vzájemných znalostí. Zatímco pedagogika se zabývá přenosem znalostí od učitelů ke studentům, peeragogika je to, co definuje společné budování a aplikaci poznatků.“ [2]
Peeragogy pomáhá učitelům nastavit kurikulum tak, aby žáci využívali technologie k bádání, sdílení poznatků, komentování, tvorbě, řešení problémů, spolupráci, obhajování záměrů, kritickému myšlení… Jsou to vesměs typické tzv. kompetence pro 21. století, které jsou dnes běžně součástí projektově orientované výuky.
Peeragogy se snaží řešit např. tyto otázky [2]:
1. Jak dospět k řešení problému společně?
2. Jak udržet všechny členy spolupracujícího týmu na cestě ke společnému cíli?
3. Jak zabránit nechtěné izolaci některých členů týmu?
4. Jak zabránit zahlcení a frustraci?
5. Jak se nedostat do slepé uličky v případě neexistujícího řešení?
6. Jak v rámci týmu udržovat spojení?
7. Jak zajistit soustavný pokrok směrem k cíli?
Zde citovaná příručka [2] nese pečeť doby svého vzniku před 10 lety. Její nepřehlednost vykazuje známky týmového díla, v němž se nepodařilo úplně dobře sladit příspěvky jednotlivých autorů. Obsah odpovídá ideálům té doby – otevřené vzdělávání (OER), wiki jako forma společné tvorby, blog jako nástroj umožňující reagovat. Jedná se o fázi vývoje internetu, kterou označujeme jako „kulturu konektivity“. Od té doby jsme se posunuli směrem k „platformním společnostem“, jejichž ztělesněním jsou sociální sítě (Od kultury konektivity k platformním společnostem).
Kromě příručky [2] existuje pro studium vhodný projekt Peeragogy In Action, na jehož webu najdete sérii webinářů vysvětlujících souvislosti. Na závěr ještě uvozující video duchovního otce Howarda Rheingolda.
PEERAGOGY HOWARD RHEINGOLD ON COLLABORATIVE LEARNING
Zdráhal bych se peeragogy nazvat teorií, není ani modelem. Je snahou určité skupiny aktivistů uchopit posun pedagogiky v éře implementace technologií. Mnohem nosnější v tomto směru je „digitální pedagogika“ jako termín charakterizující nastávající změny.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
