John Hattie patří již dlouho k nejčastěji citovaným vědcům zabývajícím se vzděláváním. V roce 2008 publikoval první verzi své super metaanalýzy, v níž hodnotil vliv různých faktorů na výsledky učení. Spomocník o ní informoval zde – Zjevné učení podle profesora Hattieho. Kolem jeho závěrů vznikla později polemika (Je učení vidět? Polemika Johna Hattieho a Steena Larsena). Byla založena na tom, jaká část výukových cílů je měřitelná (viditelná) prostřednictvím výsledků několik let starých studií, které zpracovávají statistická data tradičně orientovaných metod ověřujících primárně hlavně znalosti. Není divu, že takto zaměřená analýza v minulosti dospěla, kromě jiného, k závěru, že technologie ve výukovém procesu nehrají pozitivní ani negativní roli (poslední volně dostupný přehled faktorů z roku 2018). To je ale teď trochu jinak.
Hattie právě publikoval pokračování své super metaanalýzy „Visible Learning: The Sequel“. Reaguje na vývoj školství v posledních letech, hlavně v souvislosti s pandemií – tedy nutností učit nějaký čas jen na dálku.
V nových závěrech můžeme identifikovat posun směrem ke kompetenčně zaměřenému vzdělávání, tedy k použití získaných znalostí k rozvoji myšlení a řešení problémů. K nově zjištěným faktorům negativně ovlivňujícím výsledky patří nuda, příliš velká závislost mezi učitelem a žákem a tělesné tresty.
Nás ale budou asi více zajímat nově odhalené faktory, které výkon žáků zlepšují. Jsou to tyto:
Počítačové učení, které poskytuje okamžitou zpětnou vazbu, zejména při používání umělé inteligence.
„Převrácené učení“ (převrácená třída), kdy žáci dostanou obsah, který se mají naučit dříve, než přijdou do třídy.
Učitelé sami navrhují a shrnují učební materiály.
Žáci jsou vedení k tomu, jak si zapamatovat a procvičovat obsah.
„Fonologické povědomí“ – učí žáky při čtení rozpoznávat a manipulovat s částmi vět a slov.
„Analýza kognitivních postupů“ – učí žáky přemýšlet o tom, jak řešit problémy.
„Metoda skládačky“ (Jigsaw Classroom), která organizuje učení kombinací individuální a týmové práce.
Podle Hattieho je tím vůbec nejdůležitějším faktorem, který je možné sledovat, to, jaký dopad výuka má. Učitelé by se měli zaměřovat na sledování vlivu své výuky a na spolupráci s ostatními. Velmi užitečná je kritika sdílených představ o dopadu – o tom, co se učilo dobře, kdo se dobře učil, a o dosaženém pokroku. Důležitá je síla vícenásobných interpretací toho, co se děje ve třídách, výsledků hodnocení a příkladů žákovských prací. (Samozřejmě vnímáme existenci digitálního prostředí, které je nadstavbou přímých kontaktů ve sborovně.)
Učitelé musí mít vysoká očekávání u všech žáků. To znamená neoznačovat je (jako „chytré“, „bojovníky“, „ADHD“ nebo „autisty“), protože to může vést k nižším očekáváním. Je třeba vnímat všechny jako někoho, kdo je schopen, když bude chtít, dosáhnout skokového růstu. Přitom je důležité, aby žáci měli jasno v obsahu a cílech svého učení.
Hattie je zastáncem modelu „úmyslné rovnováhy“. To znamená, že učitelé mají vědomě sladit své vyučovací metody, aktivity, hodnocení a zpětnou vazbu se získáváním znalostí na jedné straně, s vlastní badatelskou činností žáků na straně druhé. (Jen připomenu, že Spomocník dlouhá léta mluví o rovnováze mezi instruktivním a konstruktivním přístupem.)
Překvapivým zjištěním je to, že co si učitelé myslí, je důležitější než to, co dělají. Nejde o použití konkrétní vyučovací metody, ale o jejich dovednosti při hodnocení dopadu na žáky, přizpůsobení a vytvoření třídy jako příjemného místa, kde se může každý zdokonalovat a užívat si učení. Školy mají být bezpečné, spravedlivé a vyzývající k experimentování, učení, spolupráci a k osobnímu růstu.
A co technologie? Zde je na místě doslovná citace:
„Už před 50 lety nám bylo řečeno, že odpovědí na naše vzdělávací problémy jsou technologie, ale moje analýza ukazuje, že celkové účinky zůstávají nízké. Technologie jsme použili jako náhradu tradičních postupů – video místo papíru, textový editor místo pera, online aktivity místo pracovních listů. Skutečná síla technologií je využívána jen zřídka.
Technologiím se věnuje obrovské množství studií. Nová analýza některá zjištění zdůrazňuje. Třeba důležitost toho, aby se žáci učili jeden od druhého prostřednictvím technologií, nebo význam technologií při rozšiřování příležitostí k učení.
Důležitou cestou, jak mohou učitelé vnímat myšlení žáků, jsou sociální média. Mnoho z nich zde mluví o tom, o čem přemýšlejí nebo jaké mají problémy, a pokládají otázky o své práci. Něco takového žáci většinou nejsou ochotni sdělovat přímo, když vedle nich stojí jejich učitel nebo vrstevníci.“ [1]
John Hattie introduces Visible Learning: The Sequel
Jak vidno, Hattie sice na první pohled přímý vliv technologií na pedagogiku stále nepřipouští, avšak evidentně přiznává, že bez technologií se již učit vlastně nedá. Aktuální závěry mluví jasně. Jeho postoj odpovídá snaze přesunout pedagogického koně před technologický vůz. V tom se ale jistě shodneme (viz Postdigitální přístup ke vzdělávacím technologiím). Technologie nejsou všelékem, ale stále více ovlivňují výukové postupy směrem k digitální pedagogice. Co myslel faktorem pojednávajícím o počítačovém učení s využitím AI (v našem pojetí personalizace), bude nutné blíže zkoumat. V každém případě je třeba naznačené posuny zmíněné ve zde citovaném článku hodnotit kladně.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
