Anotace

Poměrně hodně se dnes na internetu diskutuje o tom, co s dalším vývojem generativní AI (GAI) udělá fakt, že začíná mít privilegovaný přístup ke zdrojům. Má pochopitelně k dispozici veškerý volně dostupný obsah internetu (včetně OER). Jenže začínají přicházet zprávy o tom, že někteří vydavatelé vědeckých publikací prodávají přístup i k veřejně nedostupnému obsahu společnostem vlastnícím systémy GAI za účelem jejich trénování [1].

Naproti tomu je omezována volná dostupnost nejen vědeckých informací lidem, což lze dokumentovat na kauze jedinečného poskytovatele přístupu k již zaniklému obsahu webu Internet Archive Wayback Machine (viz Brewster Kahle a jeho stroj na cestování časem). Internet Archive prohrál spor s vydavateli, když se pokusil během pandemie umožnit lidem v digitalizované podobě dočasně studovat i knihy, které dosud podléhaly autorskému právu (National Emergency Library project) [2]. Náhrada, kterou má Internet Archive zaplatit, může tuto unikátní službu zničit a spolu s ní i důležitou část naší historie [3].

Martin Weller není sám, kdo se ptá, zda to znamená, že v budoucnosti bude AI ve výhodě, protože možná bude mít snazší přístup k nejnovějším poznatkům než kdokoli z lidí včetně vědců [4]. Možná to není úplně zřejmé, ale ve skutečnosti GAI poskytuje zpracované výsledky práce lidí bez toho, aby použité zdroje poznání odkazovala.

Je mimořádně důležité si uvědomit souvislosti. Hlavním cílem je samozřejmě maximalizovat zisk. Zájmy vydavatelů a korporací vlastnících systémy GAI se v tomto shodují. Můžeme si být jisti, že do budoucna bude třeba za využití nejchytřejších (teď už bez uvozovek) GAI systémů platit. To zároveň znamená, že se bude ještě více prohlubovat existující propast mezi těmi, kdo má k těmto systémům přístup a kdo ne.

Stephen Downes v této souvislosti mluví o novém kolonialismu. Píše doslova: „Jediný skutečný rozdíl mezi ‚starým dobrým kolonialismem‘ a tím, co budeme nazývat ‚AI kolonialismem‘, je v tom, kdo je kolonizován a kdo kolonizuje. V minulosti jeden národ kolonizoval druhý, teď jeden sektor ekonomiky kolonizuje zbytek. Když se na chvíli zastavíme a zamyslíme, zjistíme, že to nakonec není tak odlišné. Ve většině společností existuje strukturální kolonialismus, kde jeden bohatší sektor získává hodnotu z druhého a pak ji prodává (nebo v případě charity ‚vrací‘) zpět jako hodnotově obohacenou alternativu.“ [5]

Podle Stephena nesmíme dovolit, aby data, která lze považovat za produkt naší kultury (podobně jako třeba jazyk), vzniklá interakcí lidí byla takto zneužívána. Nechce vývoj AI zastavit. Žádá jen vytvořit podmínky k otevřenému přístupu ke GAI. Nesmíme dovolit, aby ten, kdo získá přístup k nejnovějším poznatkům lidstva, měl možnost ostatním v přístupu bránit. Aby GAI byla nakonec schopna generovat fundovanější odpovědi než nejlepší experti na danou problematiku. Podobně, jako jsme dříve propagovali otevřené výukové zdroje (OER), měli bychom se dnes snažit dospět k tzv. „free AI“, třeba tak, že se nadměrné zisky spojené s prodejem přístupu ke GAI zdaní a výnos se použije k zachování přijatelné rovnováhy ve společnosti.

Stojíme před zásadní otázkou, kdo bude služby GAI vlastnit. Stanou se nástrojem kolonizace, nebo osvobození vedoucímu k rozvoji společnosti?