Opakovaně zjišťujeme, že dopředu nás nejvíce posouvá spojení s čelnými učiteli. Jednou z nejkvalitnějších inspirací je pro nás John Spencer. Tentokrát to budou náměty pro aktuálně plošně realizovanou online výuku [1].
Příliš často chápeme učení jako přenášení výukového obsahu do hlav žáků (kognitivismus). Chceme-li dospět až k vyšším formám myšlení (bádání, řešení problémů), musíme do výuky zavádět i jiné postupy, takové, které podporují samostatnou činnost žáků. Ta se samozřejmě může odehrávat online a na výstupu je nějaký (v ideálním případě sdílený) produkt.
John jako příklad ukazuje projekt Wonder Day (Den údivu). Základem je vhodně položená otázka (na rozdíl od Hodiny géniů ji zde pokládá učitel). Vše začíná motivací („Dnes je tvůj den, …“) a pokračuje otázkou „zajímalo by mě (jak, zda, co, co kdyby, apod.).“ Žák je veden k tomu, aby odpověď na otázku zjistil samostatně nebo v týmu (např. v duchu Mitrových SOLEs). Lepší je samozřejmě, má-li učitel během práce přímý kontakt s žáky, vše lze ale zorganizovat i tak, že je k dispozici online ke konzultacím. Výstupem je zpracování odpovědi v publikovatelné formě, např. jako:
Nástrojů pro online spolupráci je obrovské množství – fóra, chat, sdílení dokumentů, videokonference ad. Žáci jsou většinou již zvyklí mezi sebou komunikovat online. Spolupráce (komunikace) může mít 3 základní formy.
Synchronní
Probíhá v reálném čase. Umožňuje získat okamžitou reakci (třeba odpověď na otázku při spojení s učitelem online). Typicky se u online výuky odehrává pomocí videokonference v pravidelných, předem domluvených časech.
Asynchronní
Zde pracuje každý samostatně a výsledky své práce sdílí s ostatními. Typicky se jedná o příspěvky ve fórech, sdílené dokumenty, komentáře pod videi apod.
Hybridní
Jedná se o kombinaci přímé komunikace se záznamem. Může být textová, zvuková i video (např. Voxer). Zvláštním případem je zaznamenávaný webinář, který v synchronní podobě umožňuje účastníkům přímý kontakt s lektorem, v asynchronní je pak možné si pustit záznam.
Pro online výuku je spolupráce klíčovou podmínkou úspěchu. Měla by být základem společného bádání a projektů (jako např. Wonder Day).
Často mluvíme o rozdílech mezi výukou v podobě plnění pokynů a vlastním zájmem se učit. Pokoušíme se vytvořit prostředí, v němž se žák chce učit, místo toho, aby se učit musel. Ve skutečnosti se jedná o změnu paradigmatu. Otázky pak neklade primárně učitel, ale žák. Cílový stav může mít i další znaky:
V online prostředí je nepochybně snazší takové změny uskutečnit, protože je v něm činnost žáků daleko více individualizovaná. Podaří-li se v žácích vyvolat pochopení poznání jako hodnotného osobního vlastnictví, je cíl nadosah.
Velkou chybou je si inovaci vzdělávání představovat jako disrupci (nespojitost, singularitu), po níž bude všechno jinak. Podle Spencera je i při online výuce velmi rozumné sáhnout ke starým osvědčeným postupům, použít třeba papír a tužku, vytvořit rukama něco z kartonu či ze dřeva, a pak to umocnit současnými technologiemi. Ideální je, když se tradiční postupy funkčně propojí s inovativními. John uvádí pár příkladů (upraveno) [1]:
| tradiční | moderní | kombinované |
| frontální výklad | záznam výkladu | převrácená třída |
| kresba | video | animace |
| časopis | blog | sdílený dokument |
| dílenský výtvor | 3D tisk | výrobek vzniklý kombinací |
| žák odpovídá na otázky | online test | žák se zapojuje do diskuze online |
Snad je teď už jasné, že tradiční přístup nutně neznamená tradiční instruktivní metodiku, spíše jde o dlouhodobě platné, osvědčené postupy, které je dobré neopouštět. Instruktivně orientované klidně mohou být i metody moderní. Ještě připomenu, že John Spencer na toto téma napsal celou knihu – Vintage Innovation.
Navrhnout online prostředí, v němž se budou žáci snadno orientovat (s nízkou transakční vzdáleností), není snadné a vyžaduje značné zkušenosti. Obecně se tím zabývá hned několik oborů v oblasti designu software (UX, UI, Universal design). Ve vzdělávání se tento přístup potkává se snahou online prostředí (systém) navrhnout jako snadno dostupné, uživatelsky přátelské, snadno ovladatelné, zajímavé apod.
Nejlepší systém je takový, který je v podstatě neviditelný. V takovém případě uživatel, jakmile vstoupí, hned ví, co má dělat. Dovést žáka online až k hlubšímu chápání problémů je samo o sobě hodně náročné. Dobrá snaha však může být snadno znehodnocena nevhodným návrhem prostředí, které vyvolává ztrátu orientace a frustraci.
John má pro učitele v roli designérů vzdělávacího prostředí hned několik dobrých rad:
How to Leverage UX Design to Develop Better Courses
Jsme zvyklí zadávat úkoly, které nutí žáky přenášet školní činnosti domů. Pro ně bývá často dost nesnadné tyto úkoly s domácím prostředím propojit. Co to zkusit opačně? Žáci budou velmi rádi přenášet své domácí prostředí do školy a sdílet ho se svými spolužáky.
Metodika „ukaž a vyprávěj“ jde cestou, která je opakem tradičních domácích úkolů. Z žáka se stává aktivní agent, který se ve své domácí komunitě snaží najít zajímavé zdroje, které nějak rozšiřují obzory všech a vztahují se k probírané látce (není podmínkou). Může to být zajímavá osobnost, aktivista, organizace, domácí mazlíček apod. Nápadům se meze nekladou. Výstupem může být rozhovor ve formě podcastu, video nebo „jen“ reportáž ve formě článku s fotkami. Vlastně se jedná o regulérní projekt.
Jako učitelé bychom měli podporovat partnerství mezi školou a domovem. Je správné hledat způsoby, jak by se žáci mohli učit ve svém vlastním prostředí. Ve skutečnosti se vlastně jedná o návod, jak alespoň částečně zavést výukové aktivity do informálního vzdělávacího prostředí žáků. To je hodně těžké a důležité.
Je zřejmé, že aplikovat tento přístup je vhodné i v rámci vzdělávání online.
Převést prezenční výuku na distanční neznamená, že učitel musí být vzdálen i virtuálně. Měl by se snažit o opak. Ne každý je ochoten dát žákům svůj soukromý mobil (variantou je služební), rozhodně ale musejí mít pocit, že ho mohou snadno kontaktovat. Možností je mnoho. Typicky se používají tyto postupy:
Je nepřeberné množství dalších možností. Vždy je vhodné využít to, co vám již funguje. Zvláště v okamžiku zásadních změn podmínek pro výuku a v situaci, kdy máte kontakt s žáky ztížený, není dobré příliš experimentovat.
Zcela jistě se dopustíte mnoha omylů. Na tom není nic špatného. Jinak to ani nejde. Je však nutné se umět z chyb poučit a snažit se se stále zlepšovat. Hledejte pomoc u zkušených kolegů a do řešení problému se snažte zapojovat též žáky samotné. Tak se postupným zlepšováním nakonec vypracujete až ke schopnosti úspěšně učit online.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
