Než se pustíme do zkoumání toho, co nového nám chce náš skalní inspirátor John Spencer sdělit, zrekapitulujme si krátce související pojmy. Možná se někomu plete gramotnost informační a digitální (dříve též počítačová) s informatickým myšlením (Informatické myšlení jako výukový cíl). Mnoho lidí navíc nevnímá rozdíl mezi gramotností a kompetencí.
Aktualizovat definici informační gramotnosti jsme se pokusili již před 10 lety v rámci projektu Niqes (Specifikace informační gramotnosti NIQES). To bylo v době, kdy naše kurikulární dokumenty s tímto pojmem pracovaly, a bylo tudíž nutné být s nimi kompatibilní. Pak ale přišla malá revize RVP a zavedla zastřešující pojem digitální kompetence. To proto, abychom byli kompatibilní s evropskými klíčovými kompetencemi, které se v menší úpravě objevují i ve velké revizi RVP.
Pokud jde o význam pojmů, zjednodušeně řečeno, je-li něco informatické, týká se to digitálních technologií, ve výuce pak pochopení funkce počítačů, sítí, programování apod. Informační gramotnost je mnohem více zaměřena uživatelsky na práci s informacemi, tj. na využití technologií napříč obory. Je součástí zastřešující digitální kompetence a má průnik s gramotností mediální.
Vzhledem ke značným rozdílům v interpretaci těchto pojmů je třeba u každého autora zkoumat, jakou definici pro ten který případ používá.
Dá se říci, že rozdíl mezi gramotností a kompetencí je tak malý, že lze v mnoha případech mluvit o synonymech. V rámci naší velké revize RVP, která kromě klíčových kompetencí pracuje též s dvěma základními gramotnostmi, však určitý drobný rozdíl existuje. Kompetence je pojem více abstraktní, a kvůli tomu, že zahrnuje též postoje a hodnoty, úroveň jeho dosažení ve výuce je mnohem obtížněji měřitelná. Gramotnost pak máme chápat jako schopnost řešit nějaký skutečný problém, což je mnohem snadněji ověřitelný výsledek učení.
Díky technologiím se však bohužel soustavně a stále rychleji mění výukové cíle. V nadcházejícím období dojde k zásadní změně celého digitálního prostředí. Naši žáci se sice již dnes pohybují ve světě deepfakes a dezinformací, ale v blízké budoucnosti budou obývat prostor, kde generativní AI dokáže vytvořit okamžitý obsah, který je od lidského k nerozeznání. Proto je nutné změnit způsob, jakým interagujeme s médii a předefinovat informační gramotnost.
John Spencer přináší 4 návrhy na změnu výukových postupů v souvislosti s vývojem informační gramotnosti (nebo, chcete-li, digitální kompetence) [1]:
Praktikujte laterální čtení
Donedávna jsme slyšeli opakovaně jen o „čtení s porozuměním“. Je samozřejmě správné požadovat, aby, když někdo něco čte, také chápal, o čem to je. V digitálním online světě však tato schopnost dostává ještě trochu jiný rozměr. Musíme se snažit vnímat pozadí zdroje každé informace (její původ), důvody jejího zveřejnění, na co odkazuje, reakce jiných sledujících, a dávat si pozor, abychom neztratili původní cíl našeho snažení. Existuje propracovaná metodika aplikace laterálního čtení ve výuce SIFT (o ní příště). Na samém vrcholu pak je Bonovo laterální myšlení.
Naučte žáky být digitálními detektivy
Informační gramotnost je více než jen soubor dovedností. Žáci si musí osvojit nový způsob myšlení a automatizovat ho. John odkazuje laterálnímu čtení podobnou metodiku Jennifer LaGarde a Darrena Hudginse, která používá metaforu digitálního detektiva. Zkoumá informační zdroje ze 4 různých pohledů – aktivace (emocionální odezva), věrohodnost (vliv platformy), kuriozita (zajímavost), motiv (příčina vzniku).
Zapojujte knihovníky
Mediální prostředí se poslední tři desetiletí prudce mění a bude se měnit i nadále. Nejnovější formy AI představují obrovské výzvy. Nemůžeme se zcela spoléhat na starší postupy a nemůžeme předpokládat, že si žáci dokonale osvojí laterální čtení. Nelze se opřít jen o jeden model zpracování informací. Naši žáci se potřebují nové dovednosti naučit dynamickým způsobem, nejlépe osobním kontaktem. Proto by školy měly na pomoc žákům využívat odbornosti knihovníků. Mohou pracovat napříč obory a jsou schopni sledovat vývoj a doporučovat nejnovější a nejvhodnější nástroje na práci s informacemi včetně AI. Mají schopnost rozpoznávat dezinformace a vést žáky k osvojení informační gramotnosti.
Než půjdete vpřed, podívejte se zpět
Žijeme v době velkých obav z budoucnosti, které mají dopad i na naše žáky. Než však začnete zkoumat problematiku zneužívání internetu a ovlivňování myšlení lidí, podívejte se na minulost. Zjistíte, že se vlastně nejedná o nic nového. Noviny už stovky let publikují nepravdy, zkreslují výpovědi očitých svědků, autoři používají falešná jména a schovávají se do anonymity. Jen teď toto všechno získalo poněkud jiné rozměry. Nejlepším řešením odjakživa je zapojit se do otevřeného dialogu o tom, co se dozvídáme. Třeba formou hospodské hádky, sokratovského semináře nebo fóra na sociální síti. Aktivizace žáků může mít podobu občanských novinářů (digitálních detektivů). Podle Johna mají žurnalistické aktivity velkou budoucnost. Žákům mohou pomoci pochopit, jak fungují média a sociální sítě, neboli pomáhají formovat jejich informační gramotnost.
Jen obtížně můžeme předvídat, jak se v budoucnu změní mediální prostředí. Naši žáci musejí být přizpůsobiví. Problémy jsou velké a skutečné. Jako pedagogové je musíme vybavit schopností kriticky posuzovat informace, aby se mohli aktivně do tohoto měnícího se prostředí zapojit. A nezapomeňme, že informační gramotnost není zdaleka jediným výukovým cílem, je třeba ji propojovat se všemi klíčovými kompetencemi a integrovat napříč vzdělávacími obory.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.