Je pravda, že rozporovat se dá opravdu všechno. Také se to stále ve větší míře děje. Zůstaňme tedy jen u měření kompetencí.

Jako učitel se dostáváte při přechodu na kompetenčně orientovanou výuku do nezáviděníhodné situace, protože, jak správně pan Keršláger konstatuje, znalostně orientovaná výuka se dá mnohem snadněji měřit. Tady existuje velké riziko, že žák nebude dělat nic a vy potřebujete mít jistotu, že něco dělá, že se někam posouvá. V jednodušším případě můžete posoudit dosažení cílů na produktech jeho práce. Potíž je v tom, že se může stát, že žák pracuje a zdokonaluje se, ale výsledek se nedostaví (to je u badatelsky orientované výuky docela možné, protože dopředu nevíte, jak bude výsledek vypadat). Pak asi nelze jinak, než nějak definovat jak má to bádání vypadat a sledovat, zda k němu dochází. A musí to být postup pokud možno objektivní.

Zkuste se podívat na tyto články:
Tvořivé myšlení jako základ kompetencí pro 21. století
Hodina géniů podle A. J. Julianiho

Ukázalo se, že můj dojem byl správný. Výše popisovaná studie je první ze tří, které mají v tomto roce nahradit tradiční Horizon K12 Edition, jejíž přípravu mělo v minulých letech na starost CoSN - Driving K-12 Innovation.

K dalšímu studiu: China has started a grand experiment in AI education. It could reshape how the world learns.

Řekl bych, že ono lidské autorství je v případě algoritmů aplikujicích strojové učení již poněkud neúplné. Ten stroj je sám schopen své chybné kroky ropoznat a příště se jich vyvarovat. Naopak dokáže mezi všemi svými dřívějšími úspěšnými pokusy (v případě propojení i pokusy spřátelených strojů) najít ten, který se nejvíce dané situaci podobá, a ten aplikovat. Narozdíl od stávajícího manažera si pamatuje opravdu vše a není žádným způsobem ovlivnitelný osobními vztahy.

Ale přesto souhlasím. Na počátku ten algorirmus samozřejmě vymyslel člověk, a ten taky určuje parametry činnosti onoho stroje.