Skutečnost, že znevýhodnění žáci nevystačí s rovným přístupem ke vzdělání bývá v sociologii označována jako Matoušův efekt, který je založen na podobenství Matoušova evangelia:
"Kdo má, tomu bude dáno a bude mít ještě víc; ale kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má." (Mt 13,12)
"hledíce nevidí a slyšíce neslyší ani nechápou“ (Mt 13,13)

V našem případě pak mluvíme o digitálním Matoušově efektu, v jehož důsledku ti, kteří mají (potřebné schopnosti), jsou schopni přístroje používat ke svému zdokonalování, a naopak.

Virtuální American Academy s podporou cesko.digital česky:
https://virtualniskola.americanacademy.com/

Je pravda, že rozporovat se dá opravdu všechno. Také se to stále ve větší míře děje. Zůstaňme tedy jen u měření kompetencí.

Jako učitel se dostáváte při přechodu na kompetenčně orientovanou výuku do nezáviděníhodné situace, protože, jak správně pan Keršláger konstatuje, znalostně orientovaná výuka se dá mnohem snadněji měřit. Tady existuje velké riziko, že žák nebude dělat nic a vy potřebujete mít jistotu, že něco dělá, že se někam posouvá. V jednodušším případě můžete posoudit dosažení cílů na produktech jeho práce. Potíž je v tom, že se může stát, že žák pracuje a zdokonaluje se, ale výsledek se nedostaví (to je u badatelsky orientované výuky docela možné, protože dopředu nevíte, jak bude výsledek vypadat). Pak asi nelze jinak, než nějak definovat jak má to bádání vypadat a sledovat, zda k němu dochází. A musí to být postup pokud možno objektivní.

Zkuste se podívat na tyto články:
Tvořivé myšlení jako základ kompetencí pro 21. století
Hodina géniů podle A. J. Julianiho