Domů > Spomocník > Základní vzdělávání > Hybridní školní rok jako standard budoucího vzdělávání
Odborný článek

Hybridní školní rok jako standard budoucího vzdělávání

23. 9. 2020 Základní vzdělávání Spomocník
Autor
Jaroslav Mašek
Tento článek je součastí seriálu: Hybridní vzdělávání

Anotace

Školní rok 2020/2021 je prvním hybridním školním rokem, ve kterém budeme plně integrovat online vzdělávání a kombinovat prezenční a distanční formy výuky. Přestože prezenční forma bude v budoucnu pravděpodobně nadále převládat, ta hybridní tu s námi už zůstane. A naši zkušenost s její integrací můžeme následně využít při přechodu na trvalé či individuální plně distanční vzdělávání.
 

Učit online se dlouhodobě nedá.

S tímto názorem jsem se u učitelů v posledních týdnech setkal několikrát. To, že budou opět muset přejít na několik měsíců do plně distanční výuky, si jednoduše nedovedou představit a rovnou říkají, že takto učit zkrátka nejde. Argumentují například tím, že žáci doma nemají potřebné softwarové vybavení nebo že jim chybí dostatečné technické vybavení (mobilní telefon a data, počítač, atd.) a v neposlední řadě také tím, že danou látku nikde na internetu nenajdou a bez jejich výkladu a interakce ve třídě ji nepochopí nebo se nenaučí. Někteří k tomu ještě dodávají, že dojde k devalvaci vzdělávání nebo že se nakonec budou v online výuce učit jen základy. Jako by hledali deset důvodů, proč to nejde, místo jednoho, jak by to šlo.

Ať si to připustíme, nebo ne, školní rok 2020/2021 je prvním hybridním školním rokem, ve kterém plně začneme aplikovat principy hybridního vzdělávání a dříve či později přejdeme na to distanční. Je to zároveň první školní rok, kdy se budeme muset naučit přepínat mezi prezenční a distanční formou výuky třeba i několikrát v průběhu celého roku a kdy nebude možné vést a organizovat naši výuku bez asynchronního režimu, tj. bez vhodných LMS systémů (Teams, Google učebna, Moodle apod.). 

Výše popsaný model bude ovšem v budoucnu zcela běžný. Hybridní školní roky se stanou standardem a my učitelé se musíme umět této situaci přizpůsobit. A uvědomit si, že to není špatně. Že hybridní forma vzdělávání nám naopak pomůže rozvinout u sebe a zejména u žáků potřebné kompetence v neformálním a informálním vzdělávání, digitální gramotnost a naučit se více než v minulosti převzít zodpovědnost za své vzdělávání a osobní rozvoj. 

Ze strategie online vzdělávání, kterou jsme si připravili pro letošní školní rok, můžeme vyjít při přípravách hybridního vzdělávání pro roky další. Stejně jako každoročně aktualizujeme naše vzdělávací plány, budeme muset pravidelně aktualizovat i strategii hybridní výuky. Ta se totiž bude měnit a vyvíjet stejně, jako se mění a vyvíjí technologie a způsoby, jakými je používáme.

Pojďme ale zkusit zajít v našich úvahách ještě dál. Představme si školní rok 202X/202Y, ve kterém převažuje distanční výuka nad tou prezenční nebo ve kterém ta prezenční zcela chybí. Jeden školní rok s 10 měsíci plně distanční výuky. A pokusme se okamžitě nehledat důvody, proč by to nešlo zvládnout, ale najít pro sebe 3, jak to udělat. Přemýšlejme, co by to znamenalo pro náš vzdělávací obsah, formy, přístupy, role nebo komunikaci. A především, jak bychom dokázali z takové situace co nejvíce vytěžit. Jistě, jedná se o krizový scénář, ale i na takový bychom měli být v budoucnu připraveni.

Pomoci by nám s ním mohli například:

Možná se vám to celé zdá jako utopie a říkáte si, že tenhle scénář stejně nikdy nenastane, tak proč s tím ztrácet čas. Kromě skutečnosti, že by mohl být použit při této nebo příštích pandemiích, je tu ještě jeden důvod. Mohli bychom jej využít v individuálním přístupu, kdy daný žák či žákyně nemůže po celý rok docházet do školy (což jsme určitě již někdy zažili). Individuálním (volitelným) distančním studiem po dobu jednoho školního roku či celého studia bychom u vybraných žáků (například středních škol) mohli aplikovat Hyflex hybridní model a připravit je tak nepřímo na distanční formu studia na vysoké škole, která bude i u nás v budoucnu zcela běžná.

Zůstává otázkou, jak by taková distanční, krizová či individuální podoba nakonec vypadala. Na tomto místě je opět dobré připomenout, že v online výuce se učí jinak než v té prezenční a že distanční výuka tu prezenční nekopíruje, ale vzájemně se doplňují. V případě plně distanční výuky by proto musel být zvolen trochu jiný přístup než v té kombinované. To, co by v ní však zcela jistě zůstalo, je důraz na kompetence v souladu s připravovanou velkou revizí RVP v rámci Strategie 2030+.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od uživatelů

Petr Tišl
23. 9. 2020, 14:49
No, asi dobré. Já s informacemi v článku i celkem dokážu souhlasit. Na naší škole proběhl přechod do on-line prostředí, jak ze strany učitelů a vedení školy, tak ze strany žáků až překvapivě dobře. Nakonec se mi nezdá, že by byl největší problém v přechodu na jiný styl výukya například nutné omezení obsahu a zaměření na kompetence. Daleko zásadnější problémy vidím v oblasti sociální. Nechci se nijak sáhodlouze rozepisovat, ale celodenní sezení u počítače je přeci jen něco jiného, než pohyb v reálném světě (cesta do a ze školy, pohyb v prostředí školy fyzický i sociální). Při cestě do a ze školy se možná naučíme víc věcí než v samotné školní budově! Další věc je (spolu)působení školy na poli výchovy. On-line výuka je však ochuzena o osobní kontakt a možnost živé interakce, ačkoliv jsme teoreticky "on-line". Nakonec i to je důvod, proč často dáváme přednost účasti na vzdělávacích akcích před webináři, nebo proč jdu radši s kamarádem na pivo, než si s ním dám schůzku přes TEAMS (byť si pivo můžu otevřít i u počítače). Značný problém představují také žáci z méně podnětného prostředí (a je jich dle průzkumů cca 10 - 15%), u nichž je  povinná a relativně kontrolovaná návštěva školy v podstatě jediným kontaktem se vzdělávacím systémem.
Vím, že hybridní výuka kombinuje výhody obojího. Má to ale značné háčky. Hybridně by zcela jistě učit šlo, ale zeptejte se rodičů, jak by jim vyhovovalo, mít dítě týden doma a týden ve škole. Možná si tu situaci představte sám.
Bořivoj Brdička
24. 9. 2020, 08:54
Za normálních časů budeme učit hybridně a plně přitom využívat všech výhod osobního kontaktu s žákem (rád bych si představoval, že je takový kontakt u většiny učitelů skutečně přínosný). V dobách pandemie nebo dokonce v situaci zavřených škol nám ale nezbývá nic jiného, než se snažit do online světa přenést i takové výchovné postupy, které využívají nekognitivní postupy. Je to dost těžké, ale nikoli zcela nemožné:Tiché poznání v online světě, Antropoložka internetu Mimi Ito.
Petr Tišl
24. 9. 2020, 15:26
Hybridní vzdělávání je technicky v našich možnostech. Vyžadovalo by to ale úplné překopání systému společnosti. Nejde jen o vzdělávací systém, ale o fungování společnosti jako celku!

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.