Metodický portál RVP 

Abych tu naši trochu \"zaťatou\" při s panem doktorem Kocourkem poněkud odlehčil: Zdá se mně, že tato pře získala postupně poněkud kocourkovský nádech (přirozeně slovo kocourkovský se zde týká bájného/scifistického Kocourkova, aby nedošlo k omylu).

A též chápu dr. Brdičku, že už se mu to nechce vůbec dále číst. Tohle je proto také můj poslední příspěvek v diskusi k tomuto tématu.

Digital Promise (americké centrum pro spolupráci školství, vědy a vývojářů výukového SW) připravilo zajímavou zprávu snažící se mapovat využití vědeckých pozanatků ve vývoji - Using Research in Ed Tech.

Pane Kocourku, rád bych v zájmu obecného pochopení věcí s vámi diskutoval, ale asi to nebude možné, pokud budete pokračovat v převracení toho, co říkám. Každý čtenář Spomocníka se může přesvědčit, že nepřbíráme poznatky ze zámoří nekriticky. V Evropě se můžete setkat s tím, že se běžně tyto poznatky přebírají a vydávají za vlastní. To neděláme.

S Nicky Banneman jste to už vysloveně přehnal. Článek je o práci Aleca Courose z Reginy a informuje o tom, co dělají jeho studenti. Dokonce i Aleca bych se zdráhal označit za vědce. Je mi vzorem učitele vzdělávacích technologií na VŠ. A všimněte si, že za vědce jsem nikdy neoznačil ani sám sebe.

Místo konkrétního příkladu bych raději uvedl jisté zobecnění, a sice tvrzení, že proces odnaučování (popsaný v článku) úzce souvisí s našimi návyky, resp. s procesem neustálého prověřování těchto návyků a jejich přepisováním v případě, že již nevyhobují. Více v knize Petra Pacovského, Člověk a čas, zde: http://goo.gl/cq46R , strana 109.