„Poslední věc, kterou bych si přál, je, abychom všichni uvízli v nekonečné smyčce generativní umělé inteligence, kde by AI dělala úplně všechno.“ James Bedford [1]
Na tvářích účastníků workshopu Esej je mrtvá, ať žije esej: Dostupný design kurzů v éře umělé inteligence se objevil úsměv. Někteří se dokonce začali smát. Jejich smích ale netrval dlouho.
Všichni z přítomných si rychle uvědomili, že AI kolo smrti, které jim James Bedford a William Scates Frances právě představili, výstižně reflektuje smutnou realitu současnosti. [2]
Zdroj: James Bedford (překlad: Jaroslav Mašek)
Okamžitě se nabízela otázka, jak AI kolo smrti neroztočit. A nejen to, které prezentovali Bedford s Francesem, ale jakékoliv jiné. Odpověď na tuto otázku však vychází z jiné otázky, a to PROČ bychom to vůbec měli dělat? Proč se snažit AI kolo neroztáčet, či jej alespoň zastavovat či brzdit?
Na obě otázky jsem se zeptal přímo jednoho z tvůrců, Jamese Bedforda.
Proč bychom se měli snažit o to, abychom AI kolo smrti neroztočili?
James Bedford:
Roztočit kolo smrti umělé inteligence v podstatě znamená vzdát se smyslu vysokoškolského vzdělávání a všeho, co by univerzity měly reprezentovat. Pokud umělá inteligence automatizuje vše, od tvorby kurzu přes vytváření hodnocení až po známkování a zpětnou vazbu, budou mít studenti plné právo reagovat stejným způsobem. V takovém bodě, kdy učitelé hodnotí pomocí AI a studenti ji používají k tomu, aby za ně psala práce, musíme skutečně začít zpochybňovat hodnotu vysokoškolského titulu. Existuje skvělá reklama od firmy Cadbury, která tento postoj výstižně zachycuje. Jmenuje se Nothing University – česky Univerzita Ničeho. V podstatě zobrazuje lidi, jak celý den sedí a jedí čokoládové tyčinky, zatímco za ně veškerou práci dělá umělá inteligence. Tón reklamy je humorný a veselý, ale zároveň poukazuje na něco mnohem hrozivějšího, co se v současnosti na univerzitách skutečně děje. Učitelé známkují pomocí AI, studenti ji využívají, aby se vyhnuli vlastní práci. Nic se neděje. Všichni jdeme domů. A to rozhodně není budoucnost, jejíž bych chtěl být součástí.
A jak tedy AI kolo smrti neroztočit?
James Bedford:
Nejsem proti využívání umělé inteligence jako podpory práce učitelů a pedagogů, kteří bývají často časově vytížení, přepracovaní a nemají dostatek zdrojů. Ve skutečnosti jsem opatrně optimistický, pokud jde o potenciál umělé inteligence ve vzdělávání. Viděl jsem až příliš mnoho příkladů a nuancí ve způsobech jejího využití, než abych tvrdil opak.
Posledních několik let se neslo ve znamení experimentování a poskytování podpory, zatímco se lidé snažili pochopit, jaký má tato technologie význam. Abychom se vyhnuli roztočení AI kola smrti, musíme přemýšlet o tom, jak by mohlo vypadat AI kolo života. Jak přinést do naší práce více života a lidskosti, i když do ní začleňujeme umělou inteligenci? Jak zajistit, že stále budeme schopni samostatně myslet?
Místo toho, abychom nechali umělou inteligenci dělat všechno za nás, musíme přemýšlet o tom, kde stanovit hranice a čeho si ve skutečnosti ceníme. Otázkou je, co se stane, pokud (nebo až) bude umělá inteligence chytřejší než my. Co nám zbude na práci?
Po staletí bylo hlavním posláním univerzit vytváření a šíření znalostí. Ale to se musí změnit, protože to za nás dnes AI dokáže udělat. Pokud mi nevěříte, zkuste použít agenta pro hluboký výzkum, jako je Ari z platformy you.com, který dokáže zpracovat a syntetizovat více než 200 zdrojů do přehledné a strukturované zprávy. Stále je třeba, aby se na výstup podíval člověk, ale už teď je vidět, kam to celé směřuje.
Ale tady je ta hlavní myšlenka, kterou chci sdělit. Pokud neuděláme nic a budeme dál točit oním AI kolem smrti, studenti začnou zpochybňovat hodnotu vysokoškolského titulu a ten brzy nebude znamenat nic. Pokud si univerzity chtějí zajistit svou budoucnost a zachovat svou relevanci, musí se stát tréninkovými místy pro dovednosti, na kterých bude záležet ve světě deepfake videí, dislokací pracovních míst, halucinací a smyšlenek. Musí být vnímány jako bašty spolehlivých informací, jako komunity učení, které podporují zvídavost, experimentování a schopnost selhání. Naše vlastní lidskost musí být jádrem všeho, co v rámci našich univerzitních systémů děláme. Umělá inteligence by tohle nikdy neměla nahradit.
Přestože se James Bedford primárně zaměřuje na vysoké školy, jeho principy a návrhy jsou stejně relevantní i pro střední a základní vzdělávání.
Další odpověď na otázku, jak neroztočit AI kolo smrti, lze nalézt v principech digitálního minimalismu. O nich jsme ve spojení s generativní umělou inteligencí psali v článku Rok s generativní AI ve stylu digitálního minimalismu.
Je jasné, že budoucnost s AI záleží na nás a na tom, jak k ní od začátku budeme přistupovat.
Právě ve školách a vzdělávání obecně se musíme snažit o to, abychom AI kola smrti neroztáčeli, protože budou-li roztočena příliš, možná pak už nepůjdou snadno, nebo vůbec zastavit.
Jak to trefně vystihuje James Bedford na svém webu:
„Způsob, jakým budeme v příští dekádě nakládat s umělou inteligencí, zásadně ovlivní, kým se jako lidé staneme.“ [3]
*
Anglická verze článku je dostupná zde.
Článek je publikován pod licencí Creative Commons BY-NC-ND 3.0 (Uveďte autora-Neužívejte komerčně-Nezasahujte do díla).
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Tento článek je zařazen do seriálu Lidé a umělá inteligence.
Ostatní články seriálu:
Články v modulu Spomocník vydané v letech 2022 až 2025 vznikly v rámci projektu Podpora škol v kontextu digitalizace (Národní plán obnovy 3.1 DIGI) pro podporu pedagogů při ICT revizích RVP.
Další informace, metodické materiály i inspiraci do výuky jednotlivých předmětů i napříč předměty najdete na webu https://digitalizace.rvp.cz/
Národní pedagogický institut České republiky © 2025
