Obálka knihy (zdroj: Amazon)
„Aktuální mistrovská lekce pro každého, kdo se zajímá o budoucnost vzdělávání v éře umělé inteligence,“ stojí na obálce nové knihy Salmana Khana. Billu Gatesovi se v jedné větě podařilo nejen trefně vystihnout, o čem uvedená kniha je, ale i komu je určena. Odpověď na otázku, proč bychom si ji měli přečíst, je pak ukryta přímo v jejím názvu: Brave New Words: How AI Will Revolutionize Education (and Why That's a Good Thing), v češtině: Překrásná nová slova: jak umělá inteligence způsobí revoluci ve vzdělávání (a proč je to dobře).
Možná se ptáte, odkud se vzal název Brave New Words a proč jej překládáme jako Překrásná nová slova místo doslovného Odvážná nová slova. Autor knihy zvoleným titulem nepřímo odkazuje na dystopický román anglického spisovatele Aldouse Huxleyho s názvem Brave New World z roku 1931, překládaného do češtiny pod názvem Konec civilizace aneb překrásný nový svět. Děj tohoto románu se z velké části odehrává ve futuristickém Světovém státě, jehož obyvatelé jsou ekologicky naprogramováni do inteligencí založené společenské hierarchie. Román předjímá obrovský vědecký pokrok v oblasti reprodukční technologie, učení během spánku, psychologické manipulace a klasického podmiňování, které jsou kombinovány k vytvoření dystopické společnosti, kterou hlavní hrdina románu zpochybňuje.
Název Brave New World si přitom Aldouse Huxley vypůjčil ze hry Bouře Williama Shakespeara, konkrétně z Mirandina monologu z aktu V, scény I:
„Ó zázrak!
Kolik krásných tvorů zde je!
Jak půvabné je lidstvo!
Ó, překrásný nový svět,
který má takové lidi!“
[2]
Shakespearovo použití fráze „brave new world“ (překrásný nový svět) je však myšleno ironicky. Miranda, postava, která vyrostla izolovaně na opuštěném ostrově, zde poprvé vidí větší skupinu lidí – lodních trosečníků. Z jejího pohledu to jsou lidé úžasní a vznešení, jelikož nezná realitu lidské povahy a lidských skutků. Její nadšená slova vypovídají o její nevinnosti a naivitě. Ironie spočívá v tom, že čtenář či divák ví, že tito „krásní lidé“ ve skutečnosti představují pokrytectví, korupci a morální nedokonalost.
Shakespeare kontrastem mezi Mirandinou idealizovanou představou a skutečnou povahou lidí, které potkává, odhaluje rozdíl mezi naivním pohledem na svět a drsnou realitou. Miranda oslavuje lidstvo na základě svého omezeného vnímání, zatímco my víme, že její nadšení není oprávněné. Tento ironický rozpor podtrhuje téma deziluze, které se objevuje jak v Bouři, tak právě v dystopických interpretacích románu Brave New World Aldouse Huxleyho.
[2][3]
Pojďme se na Khanovu knihu podívat prostřednictvím recenze Dr. Johna Johnstona, vysokoškolského pedagoga managementu a technologií z Waldenské University a vzdělávacího leadershipu z Capellovy University, zveřejněné na portálu eSchool News.
Podle Johnstona toto dílo představuje povzbuzující a pokrokovou vizi potenciálu AI ve vzdělávání. Khan jako zakladatel Khan Academy využívá své rozsáhlé zkušenosti, aby ukázal, že AI může demokratizovat vzdělávání, personalizovat učení a nakonec i transformovat vzdělávací prostředí.
V úvodu Khan rozebírá rozšířené obavy a kritiky týkající se generativní umělé inteligence, zejména v kontextu vzdělávání, a uznává oprávněné znepokojení ohledně AI nástrojů jako ChatGPT, například jejich potenciál podporující podvádění, snižující kritické myšlení a také zhoršující se problémy způsobené trávením času u obrazovek. Tyto obavy pak vedly k tomu, že mnoho vzdělávacích institucí krátce po jejich uvedení zakázalo aplikace využívající AI. Khan tvrdí, že problémem není technologie samotná, ale způsob, jakým je používána. Zastává názor, že je-li AI správně využívána, může učení spíše zlepšit než omezit.
Khan v této souvislosti jako příklad uvádí Khanmigo, AI poháněného tutora vyvinutého Khan Academy (více o něm v našem článku Khanmigo – AI vzdělávací asistent od Khan Academy), aby demonstroval, jak může být AI efektivně integrována do vzdělávání. Khanmigo je navržen tak, aby poskytoval personalizované, individuální doučování, které se přizpůsobuje tempu a stylu učení každého studenta. Tento přístup odráží výhody, které jsou historicky spojovány se soukromou výukou, o níž bylo prokázáno, že významně zlepšuje výsledky učení. Khan odkazuje na výzkum vzdělávacího psychologa Benjamina Blooma týkající se „problému dvou sigma“ (o něm více v našem článku Bloomův 2 sigma problém v éře AI), který ukázal, že studenti, kteří absolvují individuální výuku (tzv. jeden na jednoho), dosahují o dvě směrodatné odchylky lepších výsledků než ti, kteří jsou vzděláváni v tradičních třídních prostředích.
Jednou ze silných stránek knihy je pak Khanův vyvážený pohled na potenciál AI a její úskalí. Diskutuje o důležitosti zavedení ochranných opatření, aby se zabránilo zneužití a aby tato technologie byla používána eticky. Tato opatření jsou ve vzdělávacích prostředích zásadní pro ochranu studentů a zachování integrity vzdělávacího procesu.
Khan si představuje budoucnost, ve které AI nejenže pomáhá při akademickém učení, ale také podporuje emocionální a sociální rozvoj. AI tutoři mohou poskytovat okamžitou zpětnou vazbu, přizpůsobovat se individuálním potřebám učení a nabízet personalizované vedení, což napomáhá překlenout vzdělávací rozdíly. AI může navíc pomoci učitelům s převzetím opakujících se úkolů a tím jim umožnit soustředit se více na interaktivní a personalizovanou výuku.
Kniha se též zabývá širšími společenskými důsledky využití AI ve vzdělávání. Khan v ní diskutuje o tom, jak AI dokáže pomoci studentům rozvíjet klíčové dovednosti pro budoucí pracovní trh. Ti, kteří se naučí efektivně využívat AI nástroje, budou mít ve své kariéře pravděpodobně konkurenční výhodu. Khan tvrdí, že naučíme-li studenty, jak s AI pracovat, můžeme jim pomoci stát se inovativnějšími a přizpůsobivějšími na rychle se měnícím trhu práce. Nevyhýbá se však ani tomu, aby se zabýval jejími potenciálními negativními stránkami. Zdůrazňuje potřebu neustálého lidského dohledu, aby se zabránilo, že bude upevňovat předsudky nebo šířit dezinformace. Význam kritického myšlení a lidského úsudku tak zůstává zásadní, i když se AI nástroje stávají stále sofistikovanějšími.
Salman Khan svými pragmatickými poznatky založenými na zkoumání potenciálu umělé inteligence ve vzdělávání nabízí plán, jak integrovat AI do vzdělávání tak, aby zlepšila učení a zároveň řešila etické a praktické otázky. Pro pedagogy, tvůrce vzdělávacích politik a každého, kdo se zajímá o budoucnost vzdělávání, je tato kniha nezbytným čtením, které nás vyzývá k přehodnocení způsobů, jakými v digitálním věku učíme sebe a druhé, uzavírá svou recenzi John Johnston.
[1]
Během výzkumu a psaní své nové knihy vedl Salman Khan několik rozhovorů s významnými a vlivnými lídry z oblasti technologií a rozvíjející se sféry umělé inteligence. Zde je jeden z těchto rozhovorů s Billem Gatesem.
Vedle technologických gigantů, bojujících o to, kdo zvítězí v boji o ovládnutí „překrásného“ nového světa AI, nám Salman Khan ukazuje trochu jinou cestu. Cestu, na jejímž konci není vítězem umělá inteligence nebo firma či korporace, která ji vyvíjí, ale sám člověk.
Stejně jako Huxley svým románem Brave New World varuje před možným nebezpečím technologií, jsou-li nesprávným způsobem používány, usiluje svou knihou a vším, co dělá, o to, aby naše společnost nedopadla podobně jako ta v Překrásném novém světě, protože tuší, že by to byl pravděpodobně „konec civilizace“.
*
Poznámka:
Pro shrnující analýzu ironického významu Mirandina monologu Shakespearovy Bouře v kontextu románu Brave New World byl použit ChatGPT (GPT-4o).
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Tento článek je zařazen do seriálu Umělá inteligence.
Ostatní články seriálu:
