Když v lednu 2022 americká Národní vzdělávací asociace (The National Education Association, zkráceně NEA) dokončila svůj celostátní průzkum, kterého se zúčastnilo více než 3 600 pedagogů, došla k následujícímu závěru: stres a vyhoření představují hrozbu budoucího nedostatku učitelů.
Daný průzkum mimo jiné odhalil následující skutečnosti:
[1]
Zmíněný stres, vyhoření a plánovaný exodus amerických učitelů však není způsoben pouze důsledkem pandemie covidu. Stojí za ním celá řada dalších faktorů. Na učitele jsou kladeny stále větší nároky: zajišťování kvalitní výuky, věnování se individuálním potřebám žáků, zvládání náročné administrativní zátěže a v neposlední řadě také rozvíjení digitálních kompetencí s cílem technologie efektivně integrovat do vzdělávání.
Dva roky od uvedení jazykového modelu společnosti OpenAI a následném pokračujícím zdokonalovaní generativní AI nejen touto společností, ale ostatními technologickými giganty, se opakovaně nabízí otázka, zda by AI nedokázala kritickou situaci kolem vyhoření učitelů zmírnit, nebo jí dokonce předcházet. [2]
Umělá inteligence má bezesporu potenciál transformovat učitelskou profesi tím, že se dokáže postarat o rutinní úkoly nebo podpořit kreativitu učitelů a zároveň připravit žáky na budoucnost poháněnou umělou inteligencí. I když tato technologie sama o sobě nemůže vyřešit vyhoření učitelů, rozhodně může být součástí řešení vedoucího ke zlepšení dané situace. [3]
Vyhoření učitelů je totiž stále vážným problémem a čísla nadále rostou. Průzkum zaměřený na vyhoření provedený v roce 2024 společností Canva s tisícovkou amerických učitelů, vyučujících žáky od mateřských až po střední školy, ukázal, že se situace nelepší. Více než čtyři pětiny učitelů uvedlo, že zažívají vyhoření, a více než třetina ho pociťuje téměř každý den. [4]
Učitelé uváděli různé jeho příčiny, včetně náročných povinností při vedení třídy, nedostatečné administrativní podpory nebo nedostatečného odměňování. Pozoruhodné je, že většina učitelů se i nadále snaží pracovat pro své žáky nad rámec svých povinností, přičemž dvě třetiny učitelů uvedly, že pracují nad stanovený rozsah smluvních hodin.
Není žádným překvapením, že toto vyhoření má přímý dopad na žáky. Průzkum odhalil, že jedna třetina učitelů tvrdí, že vyhoření snížilo kvalitu jejich výuky. Asi nejznepokojivějším zjištěním bylo, že více než polovina učitelů zvažovala, že kvůli vyhoření opustí svou školy nebo přejde na jinou, a dvě třetiny dokonce zvažovaly, že svou profesi zcela opustí. [3]
Pojďme se tedy podívat, jak konkrétně by generativní AI mohla pomoci učitelům snížit jejich vyhoření, případně mu předcházet.
Jedním z hlavních důvodů vyhoření učitelů je neustávající administrativní práce, která jim zabírá značnou část pracovního dne. Delegováním opakujících se úkolů na AI by mohli učitelé pocítit úlevu a využít svou odbornost tam, kde je skutečně potřeba, a více se věnovat výuce a především samotným žákům.
Personalizované vzdělávání přizpůsobené každému žákovi je ideálním řešením, avšak pro učitele je tento přístup často náročný. AI může učitelům pomoci se zpracováním dat k pochopení pokroku a potřeb jednotlivých žáků a následně s přizpůsobením jejich učebního plánu. Učitelé by se pak mohli více zaměřit na poskytování podpory těmto žákům a umožnit každému z nich uspět.
Mnozí žáci potřebují dodatečnou podporu, která často padala na bedra učitelům v jejich volném čase. AI nabízí potenciál virtuálního doučování v podobě AI asistenta, který dokáže nejen odpovídat na otázky žáků, ale provázet je úkoly a poskytovat jim cílenou zpětnou vazbu, aniž by byla vyžadována neustálá intervence učitele. Toto řešení by mohlo snížit pracovní zátěž učitelů a poskytnout žákům podporu v okamžiku, kdy ji zrovna potřebují.
AI může též pomoci s řízením třídy, když nenápadně monitoruje chování žáků a odhaluje známky nezájmu nebo vyrušování. Namísto toho, aby učitelé museli dohlížet na pořádek, mohli by se spolehnout na vedení AI, která jim pomůže udržet pořádek. Učitelé by se tak mohli více zaměřit na zapojení žáků a méně na řešení rušivých vlivů.
Analýza dat je pro učitele zásadní, ale zároveň časově velmi náročná. Shromažďování poznatků o žácích často připomíná druhou práci. AI by mohla převzít tuto datově náročnou činnost a prezentovat potřebné informace rychle a srozumitelně. Učitelé by tyto informace získali bez nutnosti hodinového procházení nezpracovaných dat, což by mohlo významně ovlivnit jejich schopnost efektivně se zajímat o žáky a být jim oporou.
[2]
Vedle zjevných výhod, které integrace AI nabízí, je tu také řada nevýhod, které je třeba řešit, pokud tato technologie má hrát podpůrnou roli, nezvyšovat stres a nepřispívat k vyhoření učitelů. Podívejme se na ně detailně.
Některé AI nástroje zahrnují určitou míru dohledu, což může vyvolat pocit, že učitelé i žáci jsou neustále sledováni, čímž hrozí, že se budou jak učitelé, tak žáci cítit spíše kontrolováni než podporováni, což by mohlo způsobit, že bude AI vnímána více jako auditor než asistent. Je proto nezbytné zajistit, aby generativní AI posilovala autonomii učitelů a neoslabovala ji.
Příslib jednoduchosti, který AI nabízí, často vyžaduje počáteční fázi učení, což znamená nutnost školení, která může být pro již tak zahlcené učitele dalším zatížením. Období adaptace může být vnímáno jako další břemeno, kdy učitelé musí věnovat cenný čas učení se dalšímu systému. Klíčové bude zajistit, aby AI řešení byla uživatelsky přívětivá a nabízela robustní podporu, čímž se tomuto problému předejde.
Výuka je hluboce osobní proces. Empatii a intuici, které učitel do třídy přináší, nelze ničím nahradit. Přílišná závislost na AI však může tuto vazbu oslabit. Pokud se příliš mnoho úkolů přesune na stroje, hrozí, že samotná výuka ztratí svůj osobní charakter a nástroje AI budou fungovat na úkor vztahů, které jsou srdcem vzdělávání.
Poznatky založené na datech jsou užitečné, ale vyvolávají otázky ohledně soukromí a etické odpovědnosti. Učitelé by se neměli obávat o ochranu citlivých dat, která systémy AI generují. S rostoucí integrací těchto nástrojů je zásadní zavést jasné politiky, které ochrání jak učitele, tak žáky.
Existuje riziko, že by AI mohla neúmyslně podkopat odbornost učitelů tím, že naznačí, že určité aspekty jejich role mohou být zvládnuty automatizací. Učitelé přinášejí nenahraditelné znalosti a dovednosti a AI by je měla podporovat, a nikoli nahrazovat profesionalitu, která činí učitele nepostradatelnými.
[2]
Vedle všech výše zmíněných aspektů, zmírňujících či podporujících vyhoření učitelů, je tu ještě jeden zcela zásadní, který se prolíná všemi ostatními. Digitální únava, která během pandemie dopadla také na učitele, nikam nezmizela, ale přetrvává do současnosti. Je naivní domnívat se, že neustálým přidáváním dalších a dalších technologií do vzdělávání se učitelé této digitální únavy zbaví. Bude potřeba některé z nich ubrat. Nebo je vhodně nahradit právě nástroji umělé inteligence. Jaké technologie nakonec vypustíme nebo čím je nahradíme, bude jeden z nejtěžších úkolů, který před námi do budoucna stojí. A tomu budeme už čelit napořád.
*
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Tento článek je zařazen do seriálu Umělá inteligence.
Ostatní články seriálu:
Národní pedagogický institut České republiky © 2025
