26 myšlenek pro rok 2026

2. 1. 2026 Základní vzdělávání Spomocník

Autor

Jaroslav Mašek

Zobrazit více

Anotace

Ohlédnutí za rokem 2025 prostřednictvím myšlenek publikovaných v článcích na Spomocníkovi.

V roce 2025 jsme na Spomocníkovi publikovali celkem 87 článků. Pojďme si některé z nich připomenout prostřednictvím myšlenek, které přinášejí.

Pedagogové by se měli aktivně zapojit do diskusí o chápání problematiky postplagiarismu ve vzdělávání. Je třeba realizovat výzkum jeho etických důsledků, podporovat odpovědné používání umělé inteligence, přizpůsobit výukové postupy a klást větší důraz na dovednosti kritického myšlení u žáků, aby se v tomto vyvíjejícím se prostředí dokázali orientovat. (Postplagiarismus podle profesorky Eaton)
Naším hlavním úkolem je budovat vzdělávací zkušenosti, které jsou smysluplné a relevantní. Zkušenosti, které žáky přitahují a nadchnou pro proces učení, nejen pro odevzdání finálního produktu na známku. AI se určitě stane nedílnou součástí vzdělávacího prostředí a přispěje k tomu, že učení bude probíhat zase o něco jinak než dříve. Je ale třeba umět její schopnosti využít k celkovému umocnění schopností lidí. (Eliminuje AI vlastní poznávání?)
Najít správnou pedagogickou rovnováhu mezi digitálními a fyzickými zkušenostmi, individuálním a skupinovým učením a v neposlední řadě mezi AI asistencí a samostatnou prací bude pro školy v dalších letech naprosto zásadní. (Generace Beta a vzdělávání)
Přestože stále platí, že lidský přístup zůstává i v nové podobě hybridního vzdělávání nepostradatelným a nenahraditelným, bude otázkou, zda a jak dokážou učitelé multimodální benefity AI využít ve prospěch svých žáků. Protože pokud nebudou schopni takový potenciál zhodnotit, udělá to za ně právě zmíněná multimodální umělá inteligence a mnohem pokročilejší modely, které přijdou po ní. (AI a multimodální učení v roce 2025)
Možná bychom si mohli přiznat, že technologická disrupce není dobrá pro naši planetu, soustavné vyrušování kvůli digitálním přístrojům narušuje stabilitu a klid, snaha se za každou cenu prosadit brání nápravě mnoha nedostatků. Technologie nemusí být řešením každého problému, kterému jako společnost čelíme. Inovace a technologické změny mohou nepochybně přinést společenské výhody, ale nemusí být jedinými měřítky ekonomického úspěchu a kvality života. (Techlash – nový pojem ve světě internetu)
Ti z nás, kteří pracují na implementaci umělé inteligence ve školách, se musí místo výuky toho, co existuje, zaměřit na hledání nástrojů, které skutečně slouží lidským potřebám a umožňují přirozené objevování. Zatím AI zůstává připomínkou toho, že nejsofistikovanější technologie je jen tak dobrá, jak dobrá je naše schopnost učinit její hodnotu dostupnou pro všechny. (Krize vnímání AI podle Carla Iacona)
Někteří odborníci se obávají, co nové možnosti získávání informací založené na LLM budou znamenat pro naše základní sdílené poznatky. To, že každý dostane na stejnou otázku trochu odlišnou odpověď, by mohlo znamenat konec přesně definované reality. Budoucnost vyhledávání se bude vyznačovat integrací AI s dalšími technologiemi a zařízeními, což povede k novým možnostem i výzvám. Klíčové je, že se mění i způsob, jak s informacemi pracujeme, což bude mít dalekosáhlý dopad na celou společnost. (Změna způsobu vyhledávání informací s dopadem na kompetence)
Kdybych mohl učitelům předat jednu myšlenku, pak tuto: vaše role dalece přesahuje pouhé předávání učiva. V době chatbotů a syntetických hlasů jste nenahraditelnými katalyzátory kritického myšlení, empatie a intelektuální odvahy. Budoucnost nepíšou algoritmy, ale studenti, které vybavíte schopností klást otázky, tvořit a vést. Nikdy nepodceňujte svou sílu – ani naléhavost zachování vlastní kognitivní autonomie – k osvětlení jejich cesty. (Měsíc bez AI podle Jamese Bedforda)
Aby umělá inteligence skutečně transformovala učení, musíme záměrně umožnit zásadní kulturní posun, který upřednostňuje výsledky lidského učení před efektivitou a ziskem. Většina současných produktů s umělou inteligencí se zaměřuje na urychlení vypracování úkolů nebo zvyšování využití uživateli často na úkor smysluplného učení. Musíme předefinovat „úspěch“ tím, že se zaměříme na získávání znalostí, růst dovedností a změnu chování spíše než na rychlost, přesnost nebo usnadnění práce uživatele. (Výzkumy odhalují, jak generativní AI ovlivňuje lidské učení)
V konečném důsledku by všechny zúčastněné strany měly mít možnost se vyjádřit k tomu, kde a jak AI použijeme. To zahrnuje žáky, učitele, vedení škol, odborníky, ale také širší komunitu. Potřebujeme diskutovat nejen s metodiky vzdělávacích oborů, ale též s informatiky a psychology. Rozhodující slovo v kontextu reálné výuky musí mít učitelé. (Jak učit s AI podle Spencera)
Digitální minimalismus není digitálním detoxem, neznamená zákaz či nepoužívání digitálních technologií. Digitální minimalismus je o tom, jak technologie používat jinak, lépe a efektivněji. Je ale také o komplexních společenských i kulturních otázkách. O našich digitálních návycích, a zda a zejména jak je dokážeme měnit ve chvíli, kdy již nefungují. Je o nás a uvědomění si, kdo jsme a co chceme. Protože čím víc tohle víme, tím méně nás technologie mohou ovládat. A to bezezbytku platí i v případě generativní umělé inteligence. (Rok s generativní AI ve stylu digitálního minimalismu)
Podle všeho bude uznání existence AGI mnohem více závislé na společenském přijetí než na definici. Pro ty z nás, kteří preferují přesnost a data, to není snadno akceptovatelné, ale vzhledem k obtížné definovatelnosti samotné inteligence to asi jinak nepůjde. Lidstvo bude konfrontováno se schopnostmi umělé inteligence, ať už budou mít jakoukoli podobu. Jde o to, abychom je dokázali přijmout a využít ke svému prospěchu. (Definice AGI podle Fadela)
Způsob, jakým mluvíme o umělé inteligenci ve vzdělávání, bude určovat způsob, jakým ji budeme vyučovat. Pokud s ní budeme zacházet jako s magií, budeme mystifikovat. Pokud ji budeme považovat za software, budeme standardizovat. Ale pokud ji budeme vnímat jako politický, sociální a etický fenomén, musíme dát žákům šanci se v jejím prostředí orientovat a zpochybňovat ji. (Jak má vypadat AI gramotnost, nechceme-li být ovlivňováni)
Současný vývoj ukazuje, že se umělá inteligence bude stále více snažit přiblížit svými schopnostmi učitelům. Je však celkem jisté, že ještě dlouho zůstane značná část lidských schopností nenahraditelná. I nadále platí, že nahrazen může být jen ten učitel, který nedokáže naučit víc než stroj. (David Wiley spojuje otevřené vzdělávání s AI a TPCK)
Aktuální výzvou pro výukové designéry a pedagogy není budovat aktivity odolné vůči umělé inteligenci, ale navrhnout výuku, která je tak poutavá a efektivní, že ji nikdo nebude chtít delegovat na AI. Umělá inteligence nesnižuje význam učení – vyzývá nás, abychom ho zdokonalili. (Jak na distanční výuku v éře AI agentů)
Skutečnost, že umělá inteligence bude i v budoucnu ovlivňovat to, co říkáme i jak to říkáme, je zřejmá. Otázkou zůstává, co uděláme proto, aby lidská komunikace byla i nadále rozpoznatelná a nenahraditelná. A zda budeme mít zájem, aby taková navždy zůstala. (Když lidé mluví jako ChatGPT)
Pokud chtějí žáci v životě uspět, budou potřebovat zvědavost, přizpůsobivost, schopnost se neustále učit a kriticky myslet. Jinými slovy, budou muset najít smysl v hloubce znalostí. Učitelé za této situace čelí bezprecedentním výzvám. Pozornost žáků klesá. Syndrom vyhoření je na vzestupu. Hlubší učení však nabízí nadějnou alternativu. Ve světě snadných kliknutí, okamžitých odpovědí a neustálého rušení nabízí hluboké učení jinou cestu. Žáci nepotřebují jen více informací rychlejším tempem. Potřebují hloubku, aby se jim dařilo v rychle se měnícím světě formovaném umělou inteligencí a automatizací. (Hluboké učení podle Spencera)
Budoucnost s AI záleží na nás a na tom, jak k ní od začátku budeme přistupovat. Právě ve školách a vzdělávání obecně se musíme snažit o to, abychom AI kola smrti neroztáčeli, protože budou-li roztočena příliš, možná pak už nepůjdou snadno, nebo vůbec zastavit. Jak to trefně vystihuje James Bedford na svém webu: „Způsob, jakým budeme v příští dekádě nakládat s umělou inteligencí, zásadně ovlivní, kým se jako lidé staneme.“ (Jak neroztočit AI kolo smrti)
Výzvou není jen řídit umělou inteligenci, ale navrhovat vzdělávání tak, aby prohloubilo porozumění, potvrdilo lidské hodnoty a připravilo žáky na svět, kde je myšlení pomocí strojů součástí každodenního života. Odolejme pokušení ustoupit. Vykročme vpřed s moudrostí, zvědavostí a se společným závazkem utvářet budoucnost, kde se vzdělávání nejen přizpůsobí změnám, ale také je pomůže nasměrovat. (Sokrates a umělá inteligence)
Již se nepřipravujeme na budoucnost, kde lidé a umělá inteligence spolupracují. Vstupujeme do éry, v níž toto rozlišení přestává dávat smysl. Neviditelná revoluce nepřichází, je tady, tiše běží v pozadí, formuje každé vyhledávání, doplňuje každou myšlenku. Otázkou není, zda ji přijmout, ale zda si dokážeme zachovat prostor pro nezprostředkované myšlení, i když se zprostředkování stane všudypřítomným. (AI jako voda, v níž plaveme)
Umělá inteligence dnes začíná v oblasti vzdělávacích technologiích dominovat. Vyskytuje se mnoho populistických, často vysloveně zavádějících informací, které naši práci ovlivňují. Jedině hlubší studium souvislostí může odhalit, že v pozadí je mnoho rizik, která nezmizí, když je nevidíme. Můžeme se rozhodnout vývoji se přizpůsobit, odolat nebo se bránit a změnit směr digitálního vzdělávání včetně rozvoje AI. (Technofašismus podle Wesleyho Fryera)
Nesmíme zapomínat vytvářet prostor pro experimentování, iteraci, a dokonce i neúspěch, aby žáci mohli rozvíjet sebevědomí a dovednosti k vynalézání, ne jen ke kopírování a napodobování. V dnešním světě potřebujeme absolventy, kteří mohou být kuchaři i šéfové, kteří znají pravidla, ale také se nebojí je porušit. (Čím chcete být – kuchařem, nebo šéfem?)
Žáci potřebují svobodu experimentovat, testovat, selhávat a zkoušet znovu. Převrácená Bloomova taxonomie popisující proces budování znalostí s využitím AI se zaměřuje na kritické dovednosti integrující tvorbu, reflexi, iteraci a adaptaci. Žáci si s každým cyklem zdokonalují své schopnosti a přenášejí to, co objeví, do nových řešení a kreativních možností. Díky AI tak mohou začít tvořením. Ostatní úrovně taxonomie pak ale musí získat dodatečně. (Jak AI převrací Blooma)
Hlavním cílem jakékoliv společnosti vyvíjející technologie postavené na umělé inteligenci by mělo být to, že zajistí, aby lidé díky AI byli schopni učinit lepší rozhodnutí a našli cestu k těm správným lidem, kteří jim dokážou pomoci. Doufejme, že si to jejich zástupci nejen uvědomují, ale budou ochotni tento obecný cíl naplnit. (Proč by teenageři neměli používat AI chatboty pro duševní zdraví)
Zákazem telefonů rezignujeme na snahu zlepšovat digitální kompetence našich žáků. Naopak nepřímo dopouštíme, aby špatné používání této technologie ovlivnilo jejich chování. Zákazem mobilů žákům nepomáháme. A co je horší, necháváme je, aby nelehkým mobilním výzvám čelili zcela sami. Protože, zcela upřímně, když jim nepomůže škola a tamní učitelé, potom kdo? Pořád jde o ten samý princip: když se nenaučí technologie ovládat, budou ovládat ony je. (10 důvodů, proč nezakazovat telefony ve školách)
Budoucnost nemusí patřit těm, kteří zdolali nejvyšší vrcholy poznání, ale těm, kteří dokážou nejobratněji tančit mezi lidskou intuicí a strojovým rozpoznáváním datových vzorců a generovat moudrost v reálném čase, místo aby ji vytahovali z nějakého imaginárního trezoru. Nejde o nahrazení lidské moudrosti umělou inteligencí. Jde o pochopení, že moudrost, ať už lidská, nebo strojová, může být méně o tom, co ukládáme, a více o tom, co vytváříme v reakci na nekonečnou složitost existence. (Jak nás AI učí chápat lidskou moudrost)